Grafik, fotobankéř, tvůrce, čtenář
Tyhlety celoroční reporty mám fakt rád – baví mě podívat se do databáze knih, co jsem za uplynulý rok přečetl, zkusit si vzpomenout o čem to bylo a vybrat pár těch nejlepších kousků. Letos bylo opravdu z čeho vybírat – tedy přesněji vybíral jsem z loni přečtených 52 knih a těch naprůměrných bylo opravdu hodně).
„Nejlepší knihy za rok 2014“Pokračování článku
Jako každý rok i letos zveřejňuji žebříček těch nejlepších knížek, které jsem v uplynulém roce přečetl. Celkem jich bylo 56, což je úplně stejně jako loni, tak jen doufám, že i v tomto roce si najdu dostatek času na čtení.
„Nejlepší knihy, které jsem přečetl v roce 2013“Pokračování článku
Víte, že po dlouhé době vyšel zase nový Kulhánek?! To budou konečně pořádné Vánoce! Je tu s novým příběhem, novými postavami, jen akce, vtip, spousta krve a množství mrtvol zůstalo zachováno. Jmenuje se to Perunova krev a mělo by to mít dva díly. Jo akorát to nenapsal Kulhánek, ale Kotleta. Nicméně pokud by to v knize nebylo uvedené, tak to snad ani nepoznáte.
„František Kotleta: Perunova krev I“Pokračování článku
Konečně se zase jednou dočkali fandové Koniáše a milovníci fantasy příběhů z pera Miroslava Žambocha – tento nadaný autor napsal další knihu z koniášova světa (naposledy se tak stalo v roce 2010, kdy vyšla povídková sbírka Čas žít, čas umírat s Baklym a to už je hodně dávno).
Děj románu Ve službách klanu se sice neodehrává ve stejné době, kdy žil Koniáš a Bakly, ale o několik století dříve, ještě před velkou válkou čarodějů, kdy kouzla a magie se používaly poměrně běžně.
„Miroslav Žamboch: Ve službách klanu“Pokračování článku
Jen náhodou jsem zjistil, že vyšel poslední (třetí) díl Bratrstva krve od Františka Kotlety (kdo nezná tohohle chlápka, tak by si měl rychle doplnit své znalosti, například z povedeného rozhovoru uveřejněného na webu FantasyPlanet). Možná si ještě pamatujete na v létě vydaný druhý díl (Fakt hustej nářez) – ten byl na rozdíl od toho prvního krapet pomalejší, nudnější, prostě to byla taková vycpávka. Snad jen jeho závěr byl hodně napínavý a bohužel přímo chirurgicky přesně uťatý tak, aby to čtenáře co nejvíce naštvalo a napnulo. Naštěstí to autorovi nakonec netrvalo ani rok a tak čtenáři konečně můžou vydechnout a v klidu si přečíst, zda to monstrum na konci druhého dílu byl Uhřík nebo ne.
„František Kotleta: Mega hustej nářez (Bratrsvo krve 3)“Pokračování článku
Letos jsem přečetl 56 knih (to je o 6 více než loni – je vidět, že jsem měl více času a nebo jsem četl hubenější knihy), některé z nich byly sice slabší, ale většina byla nadprůměrná a našlo se i pár takových, kterým se určitě ještě vrátím a přečtu si je znova (několikrát).
„Nejzajímavější knihy, které jsem přečetl v uplynulém roce 2012“Pokračování článku
Co se vám vybaví, když se řekne jméno tohoto autora? Vsadil bych se, že to bude pes se jménem Bílý Tesák a povídky ze zmrzlého severu o dobývání zlata. A to je docela škoda, protože Jack London napsal mnoho mnohem lepších románů.
Narážím na to poměrně často – když někomu řeknu, že čtu Londona, tak se na mě divně koukne a zeptá se, zda se vracím do svých dětských let. A při tom mu díla jako Démon alkohol, Tulák po hvězdách, Cesta vůbec nic neříkají.
„Jack London, jak ho asi neznáte“Pokračování článku
O knize Zrozeni k běhu (Born to run) jsem slyšel pět samou chválu a to hned z několika stran. Raději jsem si tedy od ní moc nesliboval a když jsem ji konečně sehnal, tak se do ní začetl bez předsudků. A musím nekriticky přiznat, že mě nadchla – je to asi nejlepší kniha o běhání, jakou jsem kdy četl.
„Christopher McDougall: Zrozeni k běhu“Pokračování článku
Se zpožděním – jak jinak na tomto blogu – uveřejňuji seznam těch nejzajímavějších knih, které jsem přečetl v uplynulém roce 2011 (loni jsem to zvládnul v předstihu). Většinou se nejedná o žádné novinky, to jen já jsem se k nim dostal s takovým zpožděním.
„Nejlepší knihy, co jsem četl v roce 2011“Pokračování článku
Podle historie na serveru knihi.cz, kam si zaznamenávám poznámky k přečteným knihám, jsem letos přečetl asi 30 knih v češtině (ty anglické bohužel do tohoto systému zatím nelze zařadit). Jednalo převážně o beletrii, neboť na odborné knihy jsem letos neměl dostatek síly (pár výjimek se ale nakonec přece jen našlo). Z těch třiceti jsem jsem vybral několik, které mě nejvíce zaujaly, třeba se k některý za pět deset let zase vrátím.
„Nejlepší knihy, co jsem četl v roce 2010“Pokračování článku