Tyhlety celoroční reporty mám fakt rád – baví mě podívat se do databáze knih, co jsem za uplynulý rok přečetl, zkusit si vzpomenout o čem to bylo a vybrat pár těch nejlepších kousků. Letos bylo opravdu z čeho vybírat – tedy přesněji vybíral jsem z loni přečtených 52 knih a těch naprůměrných bylo opravdu hodně).
První půlku roku jsme rekonstruovali náš domek a já při tom četl knihu Zdroj – docela příjemně to spolu rezonovalo (je to o architektovi Howardu Roarkovi, který nehodlá slevit ze svých ideálů). Sice to bylo místy až moc ideologické a intelektuální (pohnutky některých postav mi přišly opravdu hodně přitažené za vlasy), ale celkově hodně kvalitní čtení.
Milovníci kultovní knihy Zrozeni k běhu by určitě neměli minout knihu Jez a běhej bez přečtení. Vždyť ji napsala jedna z hlavních postav – Scott Jurek. Dozvíte se v ní, jak se autor dostal k běhání, jaké měl zázemí a co všechno neskutečného dokázal. Každá kapitola je navíc dochucena recepty Scottových oblíbených jídel (je to vegetarián).
S jídlem a zdravou výživou souvisí další výborná kniha, která mě nadchla – Jídlo na prvním místě – už dlouho jsem slyšel o paleodietě a nutnosti omezit příjem sacharidů. S touto knihou jsem ale konečně dozvěděl proč tomu tak je, co jídlo v těle způsobuje a co je vlastně na některých rádobyzdravých potravinách závadného.
Letos jsem si také poslechl svou první audioknihu a stálo to za to. Hlavně díky mému skvělému výběru – zvolil jsem si totiž životopisnou knihu Steve Jobs od Waltera Isaacsona. Sice mi trvalo několik měsíců, než jsem si ji celou přečetl (poslechl), ale o to více jsem se na ni těšil (tedy těšil jsem se na řízení auta a běhání – jediné dvě činnosti, při kterých jsem audioknihu poslouchal). Pokud máte rádi techniku, mobily, přehrávače, počítače a zajímá vás jejich historie, určitě si tento životopis přečtěte. Isaacson psal životopis sedum let (požádal jej o to sám Jobs, když mu diagnostikovali rakovinu) a odvedl na něm skvělý kus práce – nezaměřil se jen na Jobse a jeho názory a paměti, ale vyzpovídal desítky lidí a dal jim v knize prostor. Nemenší prostor pak věnoval vysvětlování souvislostí počátků počítačů. Osobně nemám Apple moc v lásce, nekoupil jsem si žádné jejich zařízení (a ani to neplánuji), Jobse jsem nesledoval, neviděl jsem žádné jeho „vystoupení“, ale knihu jsem si opravdu užil. Zpětně jsem si pak na internetu hledal videozáznamy reklam Applu, původní loga Jobsových firem a další informace.
Dívali jste se někdy na seriál Můj přítel Monk? Máte rádi Sheldona z Teorie velkého třesku? Pak si přečtěte román Projekt manželka. Hodně příjemná oddechová knížka o tom, co se stane, když se exaktní vědec rozhodne najít tu pravou a jde na to přísně vědecky. Královsky jsem se bavil a těším se na další pokračování (už vyšlo v angličtině).
Nejsem moc velký fanda detektivek, ale občas (jednou za pár let) si nějakou přečtu. Letos jsem jich přečetl mnohem více a to hlavně díky trilogii Ostrov Lewis. I když popravdě není to plnohodnotná detektivka (je to něco víc), mnohem důležitější než detektviní zápletka je příběh, líčení přírody, historie hlavnícho postav a lidí bydlících na nehostinných ostrovech Vnějších Hebrid. Více jsem o tom napsal v samostatném článku. A dobrá zpráva je, že nakladatelství Host chystá na příští rok další knihy tohoto autora, takže se máme nač těšit!
Taky jsem neodolal a přečetl si i detektivku od Rowlingové – Volání kukačky nebyla úplně nejlepší – hrdinovi všechno nějak moc vycházelo, všichni byli pro něj strašně čitelní, některé zápletky byly až moc komplikované, ale i přesto musím uznat, že Rowlingová opravdu umí skvěle psát. Četlo se to jedním dechem.
Letos bylo 25. výročí sametové revoluce a Ján Simkanič dostal skvělý nápad – oslovil pár osobností aby napsaly něco o svém dětství za předchozího režimu. Nakonec z toho vznikla kniha Mé dětství v socialismu s více jak 60 povídkami. Některé jsou průměrné, některé podprůměrné, některé vynikající, jak už to u povídkových děl bývá. Jedno mají společné – zavzpomínate při nich na komunismus a na to, jaké to tenkráte bylo. Co vše bylo zakázané, co jste nemohli a co se vám mohlo stát, když jste se dostali do křížku s vládnoucí třídou. Doporučuji všem, hlavně pak těm, co si myslí, že za komoušů jsme se měli líp.
Pokud máte něco (cokoliv) společného s tvorbou webu – ať už jej sami tvoříte, nebo naopak objednáváte, je vás kniha Web ostrý jako břitva naprosto nezbytná. Zadavatelům dá nahlédnout, jak se web tvoří a hlavně jak jej poptávat, co mají požadovat a co si mají nachystat. Webdesignérům (hlavně těm mladším) ukáže, jak se to má správně dělat a jak to vlastně momentálně ještě neumí. Ale naštěstí jim i poradí, kde si co mají nastudovat, aby se webdesignem mohli zdárně živit. V našem malém českém webdesignérském rybníčku to je nebývalý počin.
Prokrastinace je slovo, které se v posledních letech hodně skoňuje (to by mě zajímalo, jaké slovo se pro prokrastinaci používalo dříve?). Já sám jsem velký prokrastinátor – přečtení a zrecenzování knihy Konec prokrastinace jsem odkládal plných 15 měsíců! Ne že by její přečtení mou prokrastinaci nějak vyléčilo, ale dalo mi hodně zajímavých podnětů, díky kterým jsem si uvědomil, jak některé procesy opravdu fungují, našel jsem vysvětlení některých stavů, které zažívám (flow, komfortní zóna, vnitřní motivace cestou) a to je na knihu hodně dobrý výsledek. A to nemluvím o tom, že některé v knize uváděné postupy jsem začal pravidelně používat.
Poslední knihou, kterou bych zde rád zmínil je Ukaž co děláš od Austina Kleona (stejně tak doporučuji i jeho předchozí knihu Kraď jako umělec). Kleon píše o jednoduše o jednoduchých věcech, které jsou ale pro dnešního tvořícího freelancera nezbytné. Říká v podstatě dávno známé a logické věci, ale teprve po přečtení jeho textu se ťuknete do čela a řeknete si, no jo, to je ono, tak to přesně je!
Přemýšlel jsem, která kniha byla nejlepší, ale zjistil jsem, že to nedokážu určit. **Každá z uvedených byla výborná a ,můžu vám ji vřele doporučit. Ale nejslabší kniha za minulý rok je pro mě jasná – Plechový bubínek od Günter Grasse. Opravdu jsem se snažil, ale někde před půlkou jsem to zabalil. To už se mi pár let nestalo, že bych knihu nedočetl.
Jaké byly vaše nejlepší knihy v uplynulém roce?
Jako vždy mě enormě zajímá (ne že by můj read list byl prázdný, ale místo se vždycky najde), jaké byly ty vaše nejlepší knihy, takže neváhejte a pište do komentářů, díky.
Pro inspiraci přidávám pár žebříčků lidí, co sleduji:
- Moje knihy roku 2014 od Roberta Vlacha
- 20 great books I read in 2014 od Austina Kleona
- Jaké knihy bude letos kupovat k Vánocům @annaud
- Top knihy roku 2014 podle NeoLuxoru
7. 1. 2015
Ahoj, díky za přehled.
Jídlo na prvním místě se mi tu zrovna válí na stole, zatím výborné čtení. Jen si nejsem jist, jak to bude s případnou realizací, až dočtu. Hlavně logisticky to asi nebude sranda. Ovšem to sem tak úplně nepatří.
Moje knihy byly spíš staršího data. Sáhl jsem k pár osvědčeným a doporučovaným titulům, které mi dříve unikly. Knihou roku pro mne nejspíš byl Stephensonův Anatém, dále mě velice bavil China Miéville a jeho Nádraží Perdido. A rozečetl jsem také starší Malazskou knihu padlých, konkrétně první tři svazky.
Všechno mohu s klidným svědomím doporučit.
Nakonec ani nevím, zda jsem si některou inspiraci původně neodnesl od Tebe z webu 😉
7. 1. 2015
Ahoj,
z detektivek můžu doporučit 4 knížky od Tany Frenchové.
http://www.databazeknih.cz/…french-13029
Každou vypráví jiný detektiv, víc než akce spíš psychologicky promakané, líbilo se mi víc než třeba Nesbo.
Zdraví Honza
11. 1. 2015
Za loňský rok u mě hodně vedla klasika…
Skvělá Homérova Odyssea a pak Ovidiovy Proměny, ale to bude nejspíš tím, že zbožňuju různé mýty a legendy
Nejlepší česká básnická sbírka: Kytice od Karla Jaromíra Erbena, už od malička ji zbožňuju a pokaždé si z toho odnesu něco nového…
Rosemary má děťátko od Iry Levina
Drákula od Brama Stokera, ach ano, takhle by měli vypadat všichni upíři! Hanba těm třpytivým manekýnům!! XD
No a pak následuje velká porce knížek ze série Zeměplocha od Terryho Prattcheta (Muži ve zbrani, Nohy z jílu, Noční hlídka, Sekáč)
15. 1. 2015
Můj přehled knih za rok 2014 je tady:
http://e.thusian.com/…-v-roce-2014
28. 2. 2015
Pořád nemohu zapomenout na Silo, teď čtu druhý díl a taky super.
28. 2. 2015
Silo jsem dočetl asi před měsícem. Ze začátku super, ty zvraty byly nečekané, prostředí velmi dobře vymyšlené, ale v druhé půlce už to pokulhávalo. Přišlo mi, že autor ztratil dech a nebo jej nahradila jeho manželka 🙁 Ale jinak jako jo, dobrá kniha, 8 bodů z 10.