Jan Řezáč: Web ostrý jako břitva

Do webdesignu jsem začal fušovat někdy před sedmnácti lety, kdy jsem vytvořil své první webové stránky. Weby na zakázku jsem začal vyrábět o pár měsíců později, nicméně na plný úvazek jsem se k webdesignu dostal až v roce 2003. Tvorba webů v oněch dávných časech byla celkem jednoduchá – stačilo se naučit pár HTML značek (CSS se ještě moc nepoužívalo), alespoň trochu pochopit jak fungují webové servery, sehnat webový prostor a dostat na něj vytvořené soubory.

Znalosti se tenkrát nehledaly v knihách (skoro žádné ještě nebyly), ale na internetu přes Altavistu, případně v diskuzních skupinách na BBSkách. Každopádně pokud jste sehnali někoho, kdo vám tyto základy vysvětlil a ukázal, tak jste se mohli stát přes víkend plnohodnotným webdesignérem.

Postupem času se na bedra webdesignérů přidávaly další a další požadavky – beztabulkové layouty, řešení nekompatibility prohlížečů a jejich chyb, oddělení obsahu a vzhledu, přístupnost, SEO. Začal se klást větší důraz na obsah, použitelnost (s tím související testování), responzivní design, no prostě už to nebyla taková sranda – najednou se weby nedaly dělat pořádně v jedné osobě.

Každopádně jedna věc zůstává i nadále neměnná – klient, který chce web, ale neví pořádně proč, rozhoduje se podle vzhledu a neustále webdesignérovi do práce kecá, až z toho vznikne nakonec nefunkční paskvil. Každý, kdo dělá weby na zakázku, se s takovým klientem z pekla dříve či později setká. Co s nimi? S tím vám dobře poradí recenzovaná kniha Web ostrý jako břitva a pokud chcete takovému klientovi pomoci ještě více, tak mu ji rovnou půjčte/kupte.

O čem tedy Jan Řezáč píše? O celém procesu tvorby webu – od počátečního jednání s klientem, specifikace poptávky, přístupu ke klientovi, přes několik fází vlastního navrhování prototypů a jejich testování až po prezentaci výsledku klientovi. A musím uznat, že to bere důkladně – docela by mě zajímalo kolik webdesignérů to takto poctivě skutečně dělá. Na jednu stranu se to zdá až zbytečné, ale věřím, že ve finále se (hlavně u větších webů) tento postup vyplatí jak zadavateli, tak webdesignérovi, jde jen o to aby obě strany znaly správné postupy (aby zadavatel věděl, co má od webdesignéra a nového webu požadovat a aby to byl webdesignér schopen realizovat).

Pokud čekáte nějaké kódy HTML, doporučení ohledně redakčních systému, tipy na SEO a podobně, budete překvapeni – nic z toho v knize nenajdete, protože se nezaměřuje na techonoligie a konkrétní detaily realizace webu, ale věnuje se obecně problematice trojuhelníku web – zadavatel – webdesignér – a to zejména z hlediska plánovaní, spolupráce a popisu nutných (nebo alepoň doporučených) kroků tvorby webu.

Protože jsou některé části určené hlavně pro webdesignéry, tak by určitě stálo za to knihu poupravit, seškrtat, přepsat některé pasáže do ještě srozumitelnější podoby a vydat stručnější verzi čistě a jen pro zadavatele webů (jakožto webdesignér bych ji klientům rád půjčoval, mnohdy i daroval – ušetřilo by mi to spoustu času a práce s přesvědčováním, vysvětlováním a snad by také pomohla aby klienti posílali pořádné konkrétní poptávky a já to z nich nemusel násilím páčit). Po dopsání recenze jsem četl článek Jana Řezáče, který publikoval na portále Na volné noze: Milujte svého webdesignéra – tak nějak jsem si to představoval, i když mohlo by to být trochu obsáhlejší.

Později jsem si při čtení uvědomil, že mnohé části knihy jsou univerzálně použitelné pro klienty a návrháře i mimo svět webdesignu – úplně jasně jsem viděl, kde všude jsme nedávno dělali chyby při hledání a jednání s architekty, když jsme rekonstruovali dům.

Podtrženo sečteno, kniha Web ostrý jako břitva je povinné čtení pro všechny tvůrce webů – dozví se, jak se to má pořádně dělat, kde dělají chyby (nejen při návrhu webu, ale i při jednání s klientem). Navíc se jim rozšíří obzory a budou předzásobeni dalšími kvalitními zdroji informací – kniha jen zevrubně popisuje problematiku a pro hlubší studium jednotlivých oblastí webdesignu nabízí na konci každé kapitoly okomentovaný seznam doporučené literatury.

Papírová kniha je vysázena na velký formát a obsahuje spoustu typografických elementů, které na papíře docela dobře vypadají (i když já bych je klidně oželel). K recenzi jsem měl ale elektronickou verzi knihy a upřímně řečeno snaha o obdobné typografické vyšperkování nedopadla nejlépe – dost mě ty velké fonty mátly a teprve po prolistování tištěné knihy v knihkupectví jsem pochopil, co tím chtěli tvůrci říci. Mnohem přínosnější a použitelnější by byla učesanější elektronická verze bez snahy napodobit papírový originál. Naštěstí při koupi elektronické verze dostanete papírovou verzi zdarma (a naopak).

Hodnocení: 10/10

Jan Řezáč: Web ostrý jako břitva; Baroque Partners 2014, 214 stran, 695 Kč (k papírové knize dostanete zdarma elektronickou verzi a naopak), ISBN: 978–80–87923–01–6

P.S. vyhrabal jsem v archívu své první webové stránky a myslím si, že z Maslowovy pyramidy nesplňují ani jeden stupeň: