Nejlepší knihy, co jsem četl v roce 2011

Nejlepší knihy za rok 2011Se zpožděním – jak jinak na tomto blogu – uveřejňuji seznam těch nejzajímavějších knih, které jsem přečetl v uplynulém roce 2011 (loni jsem to zvládnul v předstihu). Většinou se nejedná o žádné novinky, to jen já jsem se k nim dostal s takovým zpožděním.

Jack London: Démon alkohol

Démon alkoholJacka Londona jsem měl vždycky rád (ale Bílý tesák se mi až tak moc nelíbil, má mnohem zajímavější knihy, například Tulák po hvězdách). Démon alkohol je zajímavý a drsný příběh jednoho alkoholika – až v polovině knihy jsem si na wikipedii našel, že to je v podstatě příběh samotného autora!

Tyhlety životopisné knihy, co jsou čtivě napsané mám opravdu rád. Co mi ale nesedělo, byl trochu zastaralý styl, spousta poučování a propagace prohibice, takže jsem tyto pasáže raději přeskakoval. Ale jinak vřele doporučuji (číst se skleničkou něčeho ostřejšího :)).

Jiří Kulhánek: Cesta krve

Díky čtečce jsem si mohl podruhé přečíst dvoudílný román Cesta krve od Kulhánka (nesvolil k dalšímu vydání a tak se papírová verze knihy draží za tisíce (až desetitisíce), takže jediné dvě možnosti, jak si to přečíst je knihovna a nebo elektronická verze z internetu) a také volné pokračování, které napsal Martin Moudrý: Cesta krve – Kat.

Hned na začátku tohoto pokračování šlo poznat, že ji napsal někdo jiný, ač se snažil psát ve stejném stylu. Celý děj trochu dost ujel a Maxmilián se vydá do vesmíru. Prostě úlet, to už mi přišlo trochu moc.

Charles Bukowski: Poštovní úřad

Když už nevím coby, tak šáhnu po nějaké knize od Bukowského. V poštovním úřadě velmi čtivě zapsal své zážitky z působení na poštovním úřadě – chlast, ženský a velmi tvrdá dřina. Aneb další autobiografická kniha.

Jan Svěrák: Kuky se vrací

kuky se vracíKnihu jsem četl svému tříletému synovi a asi jsem to špatně odhadl – byla trochu složitější a drsnější než jsem čekal. Závěr byl hodně překvapivý a krásný. Synovi se na knize nejvíce líbily ilustrace – první (mapa) a poslední (ilustrovaný přehled všech postaviček) dvoustránka jej dovedla zabavit každý večer na dlouhou dobu, později vymýšlel kdo z naší rodiny je kdo (on byl samozřejmě Kuky, já kapitán Von Hergot, manželka Bublina, …). Jo a včera jsme tu knihu dočetli snad potřetí.

Jarmila Loukotková: Navzdory básník zpívá

Další biografická kniha, v tomto případě je hlavní postavou Francoise Villon a jeho neuvěřitelné životní peripetie. Knížka mě trošku zklamala (hodně často je srovnávána s Největším z Pierotů od Kožíka, bohužel se ale ukázalo, že není až tak dobrá), ale četla se jedním dechem.

Paolo Bacigalupi: Čerpadlo 6

Čerpadlo 6Po dlouhé době zase kniha plná opravdu dobrých sci-fi povídek o naší možné budoucnosti. Skoro každá mě velmi příjemně překvapila svou originalitou – tedy zejména prostředím příběhu. Děj a pointa už bývala slabší, ale ty nápady, jak by mohla vypadat naše budoucnost byly vskutku ohromující a originální.

Nejvíce se mi líbily povídky Lovec tamaryšků a Čerpadlo 6.

Robert Fabian: Mariňáci

MariňáciNikdy jsem nečetl military ani militari sci-fi knihy. Nikdy mě to nepřitahovalo, na vojně jsem nebyl 🙂 K Fabianovi a jeho Mariňákům mě přivedla jiná kniha – Asfalt od Kopřivy a musím říci, že mě přímo nadchla. Děj má po pomalejším rozjezdu neuvěřitelný spád a čtenář pořád netuší co se z něj vyvine. Dobré byly i bonusy (četl jsem nějakou poslední verzi této knihy – autor text této military klasiky trochu přepsal a přidal pár povídek na konec), jejichž děj s hlavním příběhem vždy trochu souvisí. Později jsem přečetl asi 4 další knihy tohoto autora a také stály za to.

Robert T. Kiyosaki:Bohatý táta, chudý táta

Bohatý táta, chudý tátaHmm, tak tahle kniha na mě zapůsobila v uplynulém roce asi nejvíce – nešlo o to, jak byla napsaná, ale o čem pojednávala. V podstatě se mi vlastně nelíbilo, jak byla napsaná – taková typická příručka pro američany, kdy jsou hlavní myšlenky opakovány v každé kapitole a málem i na každé stránce. Kdyby se to seškrtalo na 30 procent, tak by to bylo pro evropany asi mnohem lépe čitelné.

Každopádně musím uznat, že mě kniha nakopla přemýšlet o své práci a v podstatě mě donutila opustit zaměstnání a postavit se na volnou nohu.

Miroslav Žamboch: Koniáš: Vlk samotář

Vlk samotářNeodolal jsem a podruhé jsem si přečetl Vlka samotáře. je to volné pokračování románu Na ostřích čepelí a jedna z nejlepších fantasy (ne-li nejlepší), co jsem kdy četl. Kniha má dobrý příběh a několik dějových linií, které se v závěru spojí – sice se žádné velké překvapení nekoná, ale napsáno je to fantasticky – příběh vás chytne a nepustí, dokud jej nedočtete až do konce. Po dočtení vám bude tak líto, že to nemá více stran, že sáhnete po další Koniášovce nebo Baklyjovce (tak jak jsem to udělal i já).

Jiří Kulhánek: Vyhlídka na věčnost

Vyhlídka na věčnostNa nového Kulhánka jsem se těšil hodně. A to i přes to, že od doby, kdy jsem „zhltnul“ jeho doposud napsané knihy, jsem našel několik stejně dobrých, ba i lepších českých autorů, kteří píší podobně.

Začátek byl trochu zmatený, moc postav, moc souvislostí, moc dějových linek, ale postupně to do sebe začalo pěkně zapadat. Kulhánkovo peklo mě nijak nešokovalo a nepřekvapovalo, neboť Štěpán Kopřiva ve svém románu Asfalt ho popsal mnohem morbidněji, originálněji…

V závěru všechno do sebe pěkně zapadlo a… nebudu prozrazovat.

Suma sumárum další oddechovka, co se čte jedním dechem a dočítá se uprostřed noci nebo až nad ránem. Osobně ji řadím na přední pozice Kulhánkových knih.

Když už jsem u těch krváren, hodně se mi líbila kniha František Kotleta: Hustej nářez, byl to takový náhodný objev, ale hodně dobře srovnatelný s Kulhánkem.

Agatha Christie: Deset malých černoušků

Deset malých černouškůPoslední dobou začaly být hodně populární detektivky (Nesbo, Larsson) a já jsem si pomalu naplánoval přečíst hodně vychvalovanou knihu Nemessis, ale nakonec jsem sáhnul nejprve po klasice, kterou jsem nikdy nečetl a tou jsou detektivky od Agathy Christie.

Rozhodně jsem toho nelitoval. Děj byl napínavý od začátku do konce (na začátku jen trochu zmatek v tom množství postav, ale to se časem srovnalo, zejména když začaly ubývat :)). Vůbec jsem nechápal, kdo byl vrah a jak to dokázal. Díky vysvětlení v závěru všechno do sebe krásně zapadlo a vše se objasnilo. Určitě si dám časem další kousek od této mistryně detektivního žánru.

Jo a jinak, když už jsem u těch detektivek, Nemessis teda bylo o dost slabší. Srovnání s trilogií Millenium od Larssona hodně pokulhává, ale o tom až příští rok.

Suma sumárum

Celkem jsem přelouskal skoro 50 knih a když to sesumíruji, tak nejdůležitější knihou se pro mě stal Bohatý táta, chudý táta (to je bez debat) a co se čtivosti týče, vyhrály asi tento rok krvárny (Kulhánek, Fabian, Kotleta). Snad to příští rok nebude tak krvavé, musím se zaměřit na nějakou hodnotnější četbu 🙂

A ještě nejhorší kniha za uplynulý rok, kterou jsem dokázal přečíst je Alchymista od Paulo Coelha – asi opravdu nepatřím do té správné cílové skupiny.

A co vaše nejlepší knihy?

Jaké jsou vaše nejlepší knihy za uplynulý rok? Napište je prosím do komentářů, ať vím do čeho se začíst.

Pro doplnění pár seznamů, kde letos budu čerpat inspiraci na čtení:

Petr Václavek

Zobrazit příspěvky od Petr Václavek
Grafik na volné noze, kterého živí kreslení pro zahraniční microstock fotobanky, příležitostný fotograf, tvůrce dubánků, velký lenoch, čajopijec, a vášnivý čtenář.

7 Komentářů

  1. Asahi
    23. 2. 2012

    Cerpadlo 6 bylo neskutecne paradni, jedine co me na nem mrzelo byl mensi pocet stran. Ted se tesim na Divku na klicek. Dalsi knihy, ktere se mi hodne libily byly od Cormacka McCarthyho Dite bozi a Krvavy polednik (knihy jsem si koupil v zavislosti na pro me naprosto dokonale postapo Ceste).

    Odpovědět
  2. Peter Kupčík
    23. 2. 2012

    U knižky „Kuky se vrací“ doporučujem zhliadnuť aj rovnomenný Svěrákov film. Je síce miestami až nepríjemne „načichlý“ moderným, Hollywoodskym štýlom a efektami, ale pod tou „slupkou“ je to stále stará, dobrá „Svěrákovština“ na aké sme zvyknutí.

    http://www.csfd­.cz/…ky-se-vraci/

    Odpovědět
  3. Petr Václavek
    23. 2. 2012

    Jojo, Kukyho už jsme shlédli asi třikrát 🙂 Dětem se to prostě líbí 🙂

    Odpovědět
  4. lisarah
    23. 2. 2012

    Většina knih mi nic neříká. Takže díky za inspiraci. Něco si určitě vyberu:-).

    Odpovědět
  5. Petr Václavek
    23. 2. 2012

    Lisarah, jak jsem psall v závěru, letos jsem četl spíše akčnější, krvavější a jinak lehčí literaturu. Asi jsem si potřeboval více odpočinout a zrelaxovat:)

    Odpovědět
  6. Jonny Drake
    24. 2. 2012

    Ty Petře a školu malého stromu znáš?
    http://www.kos­mas.cz/…leho-stromu/

    Pokud ne, tak doporučuju. (Dávám 7 bodů z 10)

    Odpovědět
  7. Jiří Zuzánek
    22. 4. 2012

    Ahoj Petře,

    jen tak jsem projel seznam a všiml si bohatého táty a chudého. Jak píšeš, také mě tato kniha nakopla k tomu dělat věci jinak než doposud. Naprosto souhlasím a za sebe doporučuji přečíst i cashflow kvadrant.

    ať se daří, J.

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Skočit na začátek stránky