Nejzajímavější knihy, které jsem přečetl v uplynulém roce 2012

Co zajímavého jsem přečetl v roce 2012Letos jsem přečetl 56 knih (to je o 6 více než loni – je vidět, že jsem měl více času a nebo jsem četl hubenější knihy), některé z nich byly sice slabší, ale většina byla nadprůměrná a našlo se i pár takových, kterým se určitě ještě vrátím a přečtu si je znova (několikrát).

Moje nejlepší a nejzajímavější knihy uplynulého roku jsou:

Tomáš Bartoš: ŽoldnéřiTomáš Bartoš: Žoldnéři

O rok dříve jsem poprvé četl military sci-fi klasiku „Mariňáci“ od Roberta Fabiana a hodně se mi líbila, takže když jsem narazil na doporučení obdobné knihy, neváhal jsem. Stálo to za to. Žoldnéři jsou opravdu dobré napínavé čtení – po delší době se mi opět stalo, že jsem knihu dočítal pozdě v noci, tedy spíše brzy k ránu. Zpočátku je děj pozvolný, ale pak začne pořádná akce, která vás přinutí knihu dočíst na jeden zátah.

Jack London: Martin Eden

Jacka Londona opravdu můžu. Na tuto jeho knihu jsem se chystal několik let a líbila se mi hodně (mám rád čtivé autobiografie a řekl bych, že v tomto románu je těch informací o vlastních zážitcích autora hodně).

Měsíční údolíMěsíční údolí

Je další kniha od Londona, kterou jsem letos poprvé četl. Je to krapet delší román o útěku manželů z města na venkov – na jedné straně je to romantika jako blázen (hotová červená knihovna), idealismus z toho čouhá ze všech stran. Ale na straně druhé zde naleznete realistický popis krize, stávek a chudoby. Po přečtení zjistíte, že dneska tu není žádná krize, dneska se máme oproti tehdejší době jak prasata v žitě. Všem, kteří nadávají na krizi bych Měsíční údolí doporučil jako povinnou četbu, aby si uvědomili, jak dobře se máme.

O výše uvedeném autoru jsem nedávno psal: Jack London, jak ho asi neznáte. Navíc právě teď čtu biografický román Jack London – Námořník na koni od Irvinga Stona a zatím to vypadá hodně dobře.

Živí a mrtvíMiroslav Žamboch: Živí a mrtví

Můj oblíbený autor letos nevydal žádnou novou knihu s Koniášem a tak jsem musel vzít zavděk jeho elektronicky vydanou povídkovou sbírkou. Tentokráte nezůstává pouze u fantasy, ale zabrousí také do sci-fi, lehké filozofie a humoru. Většinu z nich jsem sice četl už dříve, ale to mi rozhodně nevadilo.

Krátká recence sbírky.

Jeden denDavid Nicholls: Jeden den

Jednoznačně dobrá kniha – pokud máte rádi červenou knihovnu a příběhy o vztazích, tak vřele doporučuji. Autor použil velmi originální (fungující a fakt perfektní) způsob pro své vyprávění – popisuje co se stalo v jeden a ten samý den, po dobu dvaceti let. Občas se v ten den stane něco výrazného, jindy je to jen jeden z mnoha všedních dnů. Někdy autor popíše, co se v uplynulém roce stalo, jindy si to musí čtenář sám domyslet.

Dobrý proti severákuDaniel Glattauer: Dobrý proti severáku

Další milostný román a další originální forma – autor napsal poutavý milostný příběh jen za pomoci emailového dialogu. Vše se točí kolem dvou postav a jejich postupně budovaného online vztahu. On je po rozchodu, ona vdaná, nikdy se pořádně neviděli ale díky emailům budují mezi sebou silnější a silnější pouto. Vše postupně graduje do finále. A při tom to začalo hloupým překlepem v adrese. Bohužel pokračování románu, které se jmenuje Každá sedmá vlna je už mnohem slabší.

Dívka s pomerančiJostein Gaarder: Dívka s pomeranči

Růžová knihovna říznutá americkou motivační literaturou. Tak nějak bych to charakterizoval. Ze začátku mi běhal mráz po zádech (protože já i syn jsme ve stejném věku, jako hlavní postavy). Pak se mi zalíbil příběh i když bylo zřejmé, kam spěje. V závěru nechyběl emoční doják. Celkem pěkná kniha, která dokáže člověka přinut zamyslet se nad svým životem a jeho pomíjivostí.

Dlouhý pochodStephen King: Dlouhý pochod

King je další můj oblíbenec, letos jsem od něj stihl přečíst hned několik knih (některé již poněkolikáté – jako třeba skvělý Running man)

Myslel jsem, že nejde zůstat na nohou déle než jeden dva dny, myslel jsem, že nejde spát za chůze, ale Stephen King napsal román Dlouhý pochod tak uvěřitelně a přesvědčivě, že si to snad půjdu sám ověřit. Tato jeho kniha je obdobná (a možná i lepší) jako výše zmíněný Running Man – je to o reality show pro mladistvé, kde jde o to, kdo vydrží nejdéle jít. Jediné co mi na ní vadilo, byly nepřesvědčivé a v podstatě ani neuváděné důvody, proč se ti mladíci do toho závodu, kde přežije jen jeden, vlastně přihlásili. To jsem vážně nepochopil, u Running Mana mělo vše uvěřitelný logický důvod.

Čtyři roční dobyČtyři roční doby

Opět smekám před Kingem – skoro v každé své knize, dokazuje, že je opravdu king. Čtyři roční doby obsahují čtyři novely (nebo dlouhé povídky):

  • Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank
  • Nadaný žák
  • Tělo
  • Dýchací metoda

z nichž tři jsem četl již dříve, ale nedalo mi to a přelouskal jsem je znovu, mohl jsem si aspoň užívat, jak autor dokáže v podstatě z ničeho vykreslit zcela realistický příběh, z jehož čtení vám běhá mráz po zádech.

Černobílý světKathryn Stockett: Černobílý svět

Ač je to fikce, veškeré příběhy jsou poměrně uvěřitelné a přitom tak neskutečné. Kniha vypráví o černošských služkách v amerických domácnostech. Původně jsem si myslel, že autorka popisuje dobu z konce 19. století, ale při tom se jednalo o šedesátá léta století minulého! Jinak je to rozhodně kniha, kterou stojí za to přečíst (za tři večery se to dá zvládnout).

Zrozeni k běhuChristopher McDougall: Zrozeni k běhu – Born to run

Kdo sleduje můj blog, tak asi ví, že jsem se dal trochu více na sport – zejména cyklistiku a běh. Proto není divu, že se ke mě dostala i tato klasika. Je to jedna z nejzajímavějších knih o běhání, jakou jsem kdy četl (určitě se k ní někdy v budoucnu ještě vrátím). Kdo aspoň trochu běhá a baví ho to, by si ji měl určitě přečíst. Kromě zajímavých zážitků ultramaratónců obsahuje spoustu poznatků o tom, co vyzkoumali vědci o běhání. Vše je postaveno na skutečných událostech.

Pokud vás kniha zaujala, můžete si přečíst i její recenzi na tomto blogu

Záleží jen na koleRobert Penn: Záleží jen na kole

Další kniha o sportu, která mě hodně okouzlila, se věnuje cyklistice. Je to asi ta nejlepší knížka o historii kola a cyklistiky – sice mě nedonutila hned sednout a vyjet, ale zato jsem valil oči a nestačil se divit, co všechno tento „prostý technický zázrak“ způsobil a ovlivnil (a to nemluvím o těch famózních historických výkonech).

Tuto knihu jsem také zrecenzoval.

GottlandMariusz Szczygiel: Gottland / Gottland

Když už jsem u té historie, narazil jsem na další výbornou dějepisnou knihu. Hodně jsem o ní četl v Reflexu, ale nějak se mi do ní moc nechtělo, říkal jsem si, že to bude nudné jak učebnice dějepisu na střední škole. Nakonec jsem se ale odhodlal a byl jsem mile překvapen – autor píše hodně hutně, ale zároveň i velmi čtivě – tolik zajímavých a (pro mě) nových informací v tak malé knize se jen tak nevidí a přitom to má pořád pěkný spád. O některých věcech, co se tu děly, jsem neměl ani ponětí (například likvidace knih žánrů scifi, fantasy, westernů). Celkem autor píše asi o deseti osobnostech/té­matech z nedávné historie České Republiky – nejvíce mě zaujal Baťa, Stalinův pomník, Fabián).

Největší zklamání roku:

Hunger gamesSuzanne Collins: Aréna smrti, Vražedná pomsta, Síla vzdoru

Zpočátku to vypadalo jako skvělá trilogie, první díl měl nápad a spád, druhý díl byla jen taková výplň a v třetím díle se z toho stala červená knihovna pro náctileté, kterým nevadí do očí bijící nelogičnosti.

Trilogii jsem také zrecenzoval, takže si můžete přečíst detailnější recenzi.

BiomanželkaMichal Viewegh: Biomanželka

Ze začátku kniha vypadala zajímavě, ale krapet chaoticky, neboť vypravěčem byl někdo o kom v podstatě nebyla v knize zpočátku žádná zmínka. Pak se to ale ujasnilo a děj plynul dál – v podstatě beze zvratů, aby nakonec tak nějak vyhasl u velmi slabé pointy. Myslím, že z daného tématu se toho dalo vytěžit mnohem, mnohem více. Celkově to byla dost nuda, pouze soupis moderních (spirituálních, duševních a naturálních) trendů a jejich konfrontace s realisticky založeným člověkem.

Pokud vás zajímají i další knihy, které jsem přečetl, tak je naleznete na mém profilu na serveru databazeknih.cz.

Další žebříčky

Při brouzdání jsem našel několik dalších obdobných žebříčků, které stojí za to prohlédnout:

A co vy?

Jaká byla vaše nejlepší kniha uplynulého roku? Napište ji do komentářů, rád si rozšířím svůj seznam knih na přečtení.

Petr Václavek

Zobrazit příspěvky od Petr Václavek
Grafik na volné noze, kterého živí kreslení pro zahraniční microstock fotobanky, příležitostný fotograf, tvůrce dubánků, velký lenoch, čajopijec, a vášnivý čtenář.

6 Komentářů

  1. Piškot
    7. 1. 2013

    Méně podrobný i početný sumář knih jsem zplodil na svém webu. Tematicky se sice spíše míjíme, ale možná by tě mohl zaujmout Eskymo Welzl a jeho Třicet let na zlatém severu. Na Tuláka po hvězdách se díky tobě pomalu chystám.

    Odpovědět
  2. Petr Václavek
    7. 1. 2013

    Díky za odkaz na pěkný přehled, díky tobě je můj TO-READ LIST opět o pět položek delší.

    Odpovědět
  3. Marťák
    18. 1. 2013

    Paráda, budu opět čerpat inspiraci. S Hunger Games a Biomanželkou naprosto souhlasím. Jinak jsme se letos rozešli ve výběru. Osobně doporučuji Petru Hůlovou: Stanice Tajga a mile mě překvapila kniha, od níž jsem nic nečekala Linda Grant: Když jsem žila v moderní době.

    Odpovědět
  4. Melisa
    22. 1. 2013

    Tak to mě potěšilo a já už jsem si začínala myslet, že jsem snad jediná, kdo přešte tolik knížek.

    Odpovědět
  5. Václav Krejčí
    12. 5. 2021

    Je to paráda, že úplně náhodou jsem narazil na tvůj web. Velký motivační prvek, abych se rozhlédl po dalším spektru knih. Nevím sice, zda jsou tyto komentáře živé, ale rád se přidám s malým příspěvkem.
    Jsem překvapen, že v nejlepších sci-fi není autor Arthur C. Clarke. Jeho sérii o Rámovi považuji za jednu z nejlepších co se kdy na téma sci-fi napsalo. Kinga také mohu a když se ohlédnu do knihovny, první na mne koukne kniha Ken Folletta Pilíře země a pak Na věky věků. Drsná historie středověku s úžasnými příběhy.
    Hodně zdaru Venca.

    Odpovědět
  6. Petr Václavek
    13. 5. 2021

    Ahoj Václave, komentáře jsou stále živé 🙂
    Od Clarka jsem četl Vesmírnou odyseu, sérii o Rámovi mám dlouho v seznamu na přečtení, tak snad se k tomu dostanu 🙂 Stejně tak Pilíře země byly hodně dobré, teď se chystám spíše na jeho román z doby světové války – Pád titánů. Ale ty jeho knihy, to jsou špalky! Na to musím sebrat vždy hodně odvahy 🙂

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Skočit na začátek stránky