Robin Sloan: Nonstop knihkupectví pana Penumbry

Robin Sloan: Nonstop knihkupectví pana PenumbryUž ani nevím kde jsem narazil na pochvalnou recenzi nebo jen zmínku o Nonstop knihkupectví pana Penumbryho. Důležité je, že mě zaujala, knihy mám rád, moderní technologie také a luštění záhad je můj koníček. Chvíli mě to trvalo, ale nakonec jsem se k této knize přece jen dostal. Raději jsem od ní nic moc neočekával, rychle ji otevřel a četl.

Clay Jannon je mladý začínající webdesigner, který byl propuštěn dříve než si stihl vybudovat nějakou tu reputaci a portfolio hezkých webů. Je krize, nemůže sehnat práci a tak vezme místo prodejce v noční směně v zapadlém nonstop knihkupectví. Celé je to dosti podivné, nakupující zákazníky by spočítal na prstech jedné bezprsté ruky, ale poměrně pravidelně se tam objevují členové klubu, kteří si půjčují podivné knihy z horních polic… Celé to začíná smrdět, o co jde? Prodej drog? Výměna tajných informací? Ale to je jen začátek příběhu, který začal někdy v patnáctém století, jehož součástí se brzy stane i Clay a také Google.

Více už nebudu prozrazovat, snad jen to, že se autorovi podařilo příjemně skloubit historii, knihy, typografii s nejmodernější technikou a vývojem (Google, pirátství, Kindle, Apple)

Zpočátku jsem se nemohl začíst, příběh se rozjíždí pomalu, chvílemi mi hlavní hrdina (ať už svým chováním, vtipnými hláškami nebo tím, jak autor píše) připomínal Nicka Twispa z Mládí v hajzlu, takže mé nadšení spíše upadalo, ale byl jsem stále zvědav, o co tam vlstně jde. Pak se to naštěstí zlomilo, děj začal hezky odsýpat, záhada nočních návštěvníků knihkupectví se začala vyjasňovat… a více neprozradím, ať z toho také něco máte. Jen neočekávejte nic propracovaného, je to lehké čtivo poskládané ze zajímavých ingrediencí na několika historických faktech s dobře vymyšlenou zápletkou a možná až příliš dokonalou pointou (všechno přesně zapadne do sebe, děj je v podstatě přímočarý). Ale to vůbec nevadí, rozhodně to stálo za přečtení a už se těším co dalšího autor napíše (toto je jeho prvotina).

Hned na začátku knihy mě „dostalo“, jak zmiňuje knihu Steve Jobs od W. Isaacsona, kterou čtu paralelně (já ji vlastně paralelně poslouchám jako audio knihu při běhání) a jen hodinu dvě před tím, než jsem se dostal k této pasáži, jsem slyšel část, ve které Isaacson popisuje, jak Steve studoval kaligrafii a typografii. Strašně se mi líbilo, jak to v ten moment do sebe pěkně zapadlo, to už se mi dlouho nestalo.

P.S. Je mi jasné, že kniha je fikce, skoro vše je vymyšlené. Ale vždy, když je příběh takhle chytře (uvěřitelně) postaven na několika skutečných událostech nebo postavách, donutí mě to zasednout k internetu a dohledat si o popisovaných reáliích pravdivé informace a srovnat skutečnost s popisovanou fikcí. Většinou je hodně zajímavé, co se dozvíte, minimálně si pěkně rozšíříte obzory. Abych zbytečně nic nevyzrazoval, uvedu jen pár odkazů bez komentářů, kde po přečtení knihy dozvíte, jak to ve skutečnosti bylo:

http://en.wiki­pedia.org/…ces­co_Griffo
http://en.wiki­pedia.org/…dus_Ma­nutius
http://en.wiki­pedia.org/…of_Ap­ple_Inc.
http://en.wiki­pedia.org/wiki­/Bembo
http://www.my­fonts.com/…es­co_Griffo/
http://www.iden­tifont.com/show?6OZ

Hodnocení: 10/10

Robin Sloan: Nonstop knihkupectví pana Penumbry; Host 2013, 320 stran, 329 Kč, ISBN: 978–80–7294–821–5

Petr Václavek

Zobrazit příspěvky od Petr Václavek
Grafik na volné noze, kterého živí kreslení pro zahraniční microstock fotobanky, příležitostný fotograf, tvůrce dubánků, velký lenoch, čajopijec, a vášnivý čtenář.

4 Komentáře

  1. Robert Vlach
    16. 2. 2014

    Tedy, musím řící, že tenhle román je až neuvěřitelně špatný. Dan Brown je proti Sloanovi Victor Hugo!

    Odpovědět
  2. Petr Václavek
    16. 2. 2014

    Roberte, můžeš být konkrétnější?

    Odpovědět
  3. Robert Vlach
    16. 2. 2014

    Jasně 🙂 Stejně k tomu chci napsat recenzi, takže tady jsou mé 3 hlavní výhrady:

    1. Ploché a schematické postavy, včetně těch hlavních. Všechny zůstávají jen u psychologického náčrtu v míře, kterou jsem naposledy viděl u šestákových westernů. Autor mohl jít o krok dál a použít schematické nálepky: záporák, hrdina, mentor, geek-girl, kutil, book-hacker atd. Jinými slovy, všechny postavy románu jsou jednorozměrné a dokonale padnou do svých škatulek, žádná ničím nepřekvapí. Na ploše celého děje u nich nedochází k žádnému vývoji, ani výraznější interakci, ten jeden romantický prvek nevyjímaje! Jsou to prostě figurky, které se pohybují po neméně jednotvárné dějové ploše.
    2. Předvídatelný a rádoby tajuplný děj se opírá o pseudotechnické mumbo-jumbo, které vrcholí scénou v Googlu (!) a nesmyslným pokusem o rozlousknutí kódu pomocí brute-force v cloudu. WTF?! Snad i laik musí vědět, že řadu šifer nelze takto bez klíče rozluštit. A takovýchto kliček, kdy děj zakrývá svou prostoduchost pomocí odkazů na moderní technologie, je přitom v ději přinejmenším tucet. Proto jsem použil přirovnání s Danem Brownem, který dělá to samé s vědou, ale na rozdíl od Sloana aspoň umí pracovat s postavami, dialogem, gradujícím prostorem románu a stupňováním napětí. Tohle Sloan vůbec neovládá, takže děj nejenže negraduje, ale také selhává v mnoha důležitých momentech, kde autor neomylně zabije šanci z toho něco udělat. A děj je velmi lineární, neobsahuje žádná falešná vodítka, spěje rychle a předvídatelně k upocenému „detektivnímu“ finále.
    3. Spousta prvků je v knize pouze a jen na efekt, včetně klíčových elementů Penumbrovy sekty. Kdo např. sestavil „zakladatelovu hádanku“ spočívající v rozložení knih ve tvaru tváře? Zakladatelé určitě ne. Co obsahují „tajemné“ svazky a proč jsou všechny kódované? Jak je možné, že hádanka funguje, přestože každé knihkupectví zjevně obsahuje jiné svazky? A tak dále. Jakmile člověk začne uvažovat více do hloubky o těchto elementech, zjistí jen to, že sám autor to nemá promyšlené a hlavní důvod, proč tam jsou, je zřejmě ten, že to na prví pohled působí efektně.

    Trochu mě mrzí, že jsem si nedělal poznámky, tahle kniha by si to zasloužila! 🙂 R.

    Odpovědět
  4. Petr Václavek
    16. 2. 2014

    Pěkný rozbor Roberte! A se vším v podstatě souhlasím, ale přesto se mi ta kniha líbila. Je to možná tím oborem (typografie), možná tím, že mám občas rád takové jednoduché oddechovky (v recenzi jsem varoval, že to je lehké čtivo s přímočarým dějem)- když jsem tam četl o Googlu, tak jsem se spíše chechtal.

    Ale ať tak či onak, moc se mi líbila a v daný okamžik mi „sedla“.

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Skočit na začátek stránky