Tak předně, co to je skečnouting? Krom toho, že to je nějaké strašné nové slovo (které mi moc nesedlo), je to snaha místo úmorného vytváření detailních zápisků na poradách zakreslit a různě graficky znázornit ty hlavní myšlenky projevu.
Není to nic nového – určitě jste skečnoutovali už jako děti, když jste se ve škole při výuce nudili. V podstatě kořeny skečnoutování sahají až někam do pravěku – vždyť nástěné kresby lovců mamutů v jeskyni nejsou nic jiného, než skečnouty, které vytvořili znudění neandrtálci při mítingu uspořádaném před lovem. Tenkrát ještě neměli fixy a moleskiny, tak museli holt čmárat na zeď (o typografii a písmu raději pomlčím).
Jaké jsou výhody skečnoutingu? Donutí vás více se soustředit, přemýšlet a poslouchat. Jen tak dokážete vyhmátnout ty největší myšlenky a zachytit je v ilustracích. Navíc si díky tomu víc zapamatujete a výsledné poznámky jsou zajímavější a atraktivnější i pro ostatní. Netřeba dodávat, že veškeré porady a telefonáty se najednou stanou mnohem zábavnější.
Napadlo mě využít toho, co jsem se v knize dozvěděl a nakreslit její recenzi v podobě jedné skečnouty. Po dvou hodinách práce se dostavil tento výsledek (pokud je to na vás příliš malé, rozklikněte si větší verzi)
Zpátky ke knize – o čem vlastně je a co obsahuje? V úvodu autor vysvětlí, co to ten skečnouting je a jak k němu přešel – nebavilo ho psát detailní textové poznámky, a tak raději kreslil. Najednou všechny ty porady a konference nebyly tak nudné – byla radost a legrace zakreslovat si do skicáku jejich obsah!
Další část knihy obsahuje rady, jak skečnoutovat (no to je slovo!) – jak a co si připravit, jak je sdílet, jaké elementy používat (typografie, odrážky, nadpisy, rámečky, linky, ikony), jak skečnouty strukturovat, jak je tvořit (v reálném čase nebo dvoufázově – dodatečně).
V závěru knihy se vás autor pokusí trochu rozkreslit – není totiž důležité. jestli umíte kreslit nebo ne. U skečnoutů nejde o umění, ale o informaci. Stačí, když půjde poznat, co jste nakreslili. Kromě několika rad obsahují poslední stránky knihy i několik pěkných cvičení na kreslení včetně volného místa, kam máte nakreslit své obrázky – ikony, postavy, obličeje, abecedy… skvělý nápad!
Když to vezmu kolem a kolem, tak kniha nepřináší nic moc objevného, žádný velký fígl nebo tajemství rychlé kresby vám neodhalí. Celý její obsah by se dal přepsat na dvě A4, ale nebylo by to ono (stejně tak elektronická verze nebude tak dokonalá, protože do ní nepůjde kreslit). Proč si knihu tedy kupovat? Protože je zábavná a motivující, krásně udělaná (to Melvil Publishing fakt umí), obsahuje spoustu podařených inspirujících skečnout nejen autora ale i dalších skečnouťáků na konci každé kapitoly. A když si ji přečtete, tak vás třeba přinutí občas na poradě něco nakreslit – pokud se zadaří, nezapomeňte výsledek pak nasdílet na twitteru s hashtagem #skecnouty.
P.S. Moc zajímavý je také příběh o tom, jak Jan P. Martínek knihu překládal do češtiny.
P.S.2. Ono vymyslet ten název a slovo ‚skečnouting‘ taky nebylo jen tak.
Hodnocení: 8/10
Mike Rohde: Příručka skečnoutingu – Ilustrovaný průvodce tvorbou vizuálních poznámek; Jan Melvil Publishing 2015, 224 stran, 449 Kč, ISBN: 978–80–87270–70–7