Pamatuji si na doby, kdy jsem koukal svému otci přes rameno, když v koupelně vyráběl z nafocených filmů papírové zvětšeniny. Byl to takový malý zázrak – vývojka, ustalovač, zvětšovák, osvícení negativu, vývojka, ustalovač, vyprání ve vodě, sušení a leštění výsledné fotky (snad jsem si to zapamatoval správně). Moje děti už něco takového asi nezažijí. Ale místo toho se můžou dívat na jiné – digitální – zázraky: na začátku je nic moc digitální snímek, pak se otevře ve Photoshopu, udělá se několik úprav (úrovně, křivky, posun barev, ořez, vyhlazení, doostření, retuš) a z tiskárny vyleze perfektní krásně barevná fotka, jak „ze žurnálu“. Takže když se to vezme kolem a kolem, moc se toho nezměnilo – jen místo temné komory, chemikálií a mechanických přístrojů se používá výpočetní digitální komora zvaná počítač a grafický program (většinou Adobe Photoshop).
„Julie Adair King: Upravujeme digitální fotografii ve Photoshopu“Pokračování článku