Nejlepší knihy, které jsem přečetl v roce 2013

Jako každý rok i letos zveřejňuji žebříček těch nejlepších knížek, které jsem v uplynulém roce přečetl. Celkem jich bylo 56, což je úplně stejně jako loni, tak jen doufám, že i v tomto roce si najdu dostatek času na čtení.

Hned v lednu jsem začal rok velmi zdařilým biografickým románem Námořník na koni o mém oblíbenci Jacku Londonovi (napsal jsem o něm a jeho knihách článek Jack London, jak ho asi neznáte protože už mě štvalo, že si ho každý spojuje jen s Bílým tesákem a jeho mnohem lepší ostatní romány jsou dosti neznámé) a hned několikrát mi vyrazil dech – pochopil jsem, jak je možné, že London napsal tolik různých věrohodných románů a povídek – on to prostě všechno prožil – bylo hodně zajímavé zjistit, kolik z toho co napsal do svých ostatních románů je přímo o něm (Martin Eden, Démon alkohol, Tulák po hvězdách, Cesta, Povídky rybářské hlídky,…).

Na Aljašce a studeném severu, kde se odehrává spousta příběhů Jacka Londona ještě zůstanu, protože jsem si přečetl autobiagrafickou knihu Třicet let na zlatém severu od jiného cestovatele, navíc rodáka ze Zábřehu na Moravě – Jana Welzla. Díky jeho knize jsem poznal Aljašku z jiného pohledu – zatímco London popisoval drsnou romantiku dobývání zlata, Welzl zažil a psal mnohem realističtěji o tom, jak tyto zlatokopy zásoboval. Jsou to dva dosti odlišné pohledy na tutéž krajinu a dobu (však se tam mihne i několik postav z Londonových povídek).

Memento – kniha, která mě dostala svou syrovostí a hodně často mi připomínala oblíbený film Requiem for a Dream. Ač jsem z toho měl husí kůži a špatné spaní, nebál bych se dát to dětem (asi spíše puberťákům) jako povinnou četbu.

Kdo mě zná, tak asi ví, že si občas rád přečtu něco hodně oddechového a krvavého. Loni jsem takových knih přečetl hned několik – jednak poslední díl Bratrstva krve od Kotlety s názvem Mega hustej nářez, pár dílů JFK, dva díly Lovců monster s.r.o. a také nového Žambocha – Ve službách klanu.

Také jsem se snažil přečíst několik starších knih z top100, respektive z povinné středoškolské četby. Zatímco Kdo chytá v žitě nebo Mistr a Markétka mě přímo zklamaly, Germinal od Zoly a Růže pro Algernon od Keyese mě naopak nadchly.

Přiznám se upřímně, že nemám rád dlouhé ságy. Jeden dva díly ještě zkousnu, ale když vidím, že to má dílů deset, nebo nedejbože autor další díly teprve píše, tak se mi do toho nechce. Zatím asi nejdelší ságu, kterou jsem kdy přečetl byly Paměti lékařovy o velikosti asi 15 svazků od Alexandra Dumase. Na druhém místě je pak Kingova osmidílná Temná věž. No a letos jsem se (sám nevím proč) pustil hned do několika ság – Falkenbergova legie a Koloniální války – obě mají společné hlavně to, že první díl je skvělý, ale s každým dalším úroveň bohužel rapidně klesá. Na konci roku jsem zahlédl trailer k seriálu Hra o trůny. První dvě knihy z této ságy jsem přečetl před třemi lety. Tehdy mě příběh dosti nadchnul, ale nelíbilo se mi množství postav a počet knih 🙂 Nakonec jsem ale v listopadu neodolal, shlédnul první sérii seriálu (kterou jsem měl načtenou) a pak jsem se pustil do čtení dalších dílů. Po přelouskání 8 knih musím před autorem smeknout – úroveň neklesá, příběh má pořád spád a autor dokáže čtenáře hodně často překvapit (hlavně tím, jak bez milosti likviduje hlavní postavy).

Né nadarmo je Píseň ledu a ohně jedna z nejlepších fantasy ság, jaká kdy byla napsaná. V době vydání tohoto článku pomalu dočítám poslední zatím vydanou knihu a pak už mi nezbude než čekat na pokračování a modlit se, abych všechen děj a neskutečné množství postav nezapomněl.

Nejlepší a nejhorší kniha roku

Ready Player One (odkaz vede na moji recenzi) je pro mě osobně tou nejlepší knihou roku 2013, kterou jsem přečetl. Je originální, má poutavý příběh a pěkně jsem si u ní zavzpomínal na staré dobré osmibitové časy. Nečekejte od toho žádnou hlubokou myšlenku, je to spíše lehce oddechové (ale zároveň návykové) sci-fi čtivo z budoucnosti, hodně říznuté počátky herního počítačového průmyslu. Trošku mi to připomínalo jinou mou oblíbenou knihu – Enderovu hru od O. S. Carda.

Největším zklamáním roku pak vyhlašuji dvojknihu Hejno bez ptáků – ač to mělo originální nápad i obsah, autor to pohřbil svým rozvláčným opakovacím úmorným stylem. Je mi to docela líto – marketing měla tato kniha skvělý, první recenze mě značně navnadily, ale nakonec jsem byl hodně zklamán. Měl jsem hodně velké problémy to dočíst (dočetl jsem jen ze zvědavosti a kvůli tomu, že byla tato kniha vybrána ke skupinové diskuzi jako první ve skupině Český twitter čte na goodreads.com) a přiznám se, že ke konci už jsem i dosti přeskakoval.

A co ostatní?

Server iLiteratura.cz vydal svůj žebříček nejlepších knih roku 2013, další tipy najdete například na novém magazínu 067: Knihy roku 2013, na blogu Palmknih či martinus.sk.

Dodatečně ještě doplňuji Knihy roku 2013 Roberta Vlacha, jehož blog o knihách s jednoznačným názvem www.coctu.cz pravidelně sjíždím. A Vánoční tipy Michala Kašpárka (knihy o startupech, motivaci, ekonomice), protože jsem si tam našel pár kousků, které si chci přečíst.

Jaké byly vaše nejzajímavější knihy za rok 2013? Komentujte, doporučte, odkažte, rád si něco nového přihodím do svého seznamu knih na přečtení.