Nedávno jsem zjistil, že už to je rok, co si užívám života na volné noze. Jaký ten rok byl, co mi přinesl a jak to vidím dál? Před sumarizací roku bych rád ještě shrnul pár událostí za uplynulé dva měsíce (srpen a září), aby bylo mé reportování úplné.
Myslím, že poslední dobou jsem si konečně začal uvědomovat a více využívat možnosti, které mi má nezávislá práce nabízí – začal jsem se mnohem více věnovat mimopracovním záležitostem. Stačilo, když bylo pěkné počasí, to jsem se pak na práci vysloveně vykašlal a raději vyrazil na kolo, jindy jsme se zase sbalili a jeli uprostřed týdne s dětmi na pár dní za babičkou a nebo jsem jen zůstal doma a šel si zaběhat a pak s kamarádem na oběd a kafe.
Co se kola a sportu týče, tak ve skutečnosti za tím bylo více věcí – jednak mi kamarád ukázal moc zajímavé cyklotrasy v okolí bydliště (polabskou cyklostezku, lesy v okolí soutoku Labe a Jizery) a jednak jsem přišel o možnost sprchování v práci, takže místo dojíždění do práce jsem vyjížděl na delší výlety z domova. Další motivací byla určitě závislost na sociální síti DailyMile – pokud začínáte běhat, plavat, jezdit na kole a chybí vám motivace, zaregistrujte se tam, přidejte si lidi z okolí (ale vlastně odkudkoliv) a uvidíte, jak vás bude tamní komunita skvěle motivovat k nečekaným výkonům!
Doporučuji přidávat lidi spíše podle několika kritérií:
- podle toho, jestli píšou i nějaké komentáře ke svým výkonům (pokud si tam zapíšou jen vzdálenost a čas a nic víc, tak se od nich moc nedozvíte a asi vás ani nebudou motivovat)
- podle srovnatelných výkonů (alespoň se můžete vzájemně hecovat a závodit)
- podle toho jak píší – u některých to jsou přímo literární díla, fejetony, reportáže, vtipy, dokumenty!
- samozřejmě také podle toho, jak jsou v této síti aktivní
- a v neposlední řadě si tam přidejte pár svých idolů (ultramaratónců, ultrabajkerů a ultraplavců – ať máte ke komu vzhlížet)
Pokud chcete, můžete si přidat do sledování i můj profil.
V září jsem s kamarádem vyjel na víkendový cyklovíkend do Třeboně (pánská jízda) – 200km převážně terénem po turistických značkách, kdy jsme se večer vraceli zabahnění až za ušima, abychom pak chybějící kalorie a vitamíny náležitě doplnili (vychlezené pivko, kafíčko, zákusek a pak teprve pořádná večeře o třech chodech z místních ryb). Byl to nezapomenutelný zážitek a já doufám, že si něco podobného ještě několikrát zopakuji.
Jak se teď ochlazuje, začal jsem místo ježdění na kole více běhat (může za to asi hlavně vybavení – do desíti stupńů vám na běhání pořád stačí jen dvě trika a kraťasy, kdežto na kolo těch vrstev potřebujete dvojnásob – a já je zatím ještě nebyl schopen dokoupit). S manželkou jsem jednou zkusil běžet i naboso (poslední kilometr z pěti) – kdo nečetl Born to run / Zrozeni k běhu, tak to asi nepochopí. Kupodivu to ale bylo úžasné, země byla příjemně teplá (cca 12 stupňů), pocit to byl neskutečný, jen jsem si musel dávat pořádný pozor, kam šlapu – v dubovém lese bylo na můj vkus na zemi trochu moc žaludů. Určitě to ještě vyzkouším, ale pár týdnů počkám až se mi z toho vzpamatují lýtkové svaly (je to pro ně nezvyk, protože naboso se běhá úplně jinak než v botách – dopad na špičky versus paty).
Jaký tedy byl uplynulý rok? Jak jsem to zvládal, co se změnilo, stálo to za to?
Jedním slovem bylo to úžasné, divím se, že jsem na to nepřišel dříve. Až teď si ale začínám uvědomovat své možnosti, a začínám svůj čas řádně využívat podle svých představ.
Jen stručně uvedu ty největší klady:
- více času s rodinou
- více času na sport (kdykoliv, kdekoliv a jakkoliv)
- nemusím řešit cizí problémy, dělat na zcela zbytečných projektek a trávit čas na schůzích a nekonečných telefonních konferencích – tedy konečně využívám své schopnosti smysluplně a hlavně pro sebe
- necítím se provinile, když přijdu pozdě (nebo odejdu brzy nebo nedorazím vůbec) do kanceláře, nemusím nikoho žádat o dovolenou
Najdou se ale i zápory:
- menší pravidelnost práce, trochu nejistota (ne finanční, myslím spíše zaběhnuté rituály – člověk co chodí do práce na osmičku má jasně dané od-do a má prostě nalajnováno, že ráno jde do práce a večer se vrací)
- více času s rodinou – ano občas to spadá do plusu a občas do mínusu – hodně záleží na tom, zda děti/manželka nevstali zadnicí napřed (naštěstí ty plusové okamžiky celkově vedou)
Co dál?
Zjišťuji, že kromě fotobank bych chtěl dělat i jiné věci, mám několik nápadů, tak je zkusím postupně realizovat. Tím nechci říct, že by mě kreslení pro fotobanky už nebavilo, jen tam vidím slabší motivaci a menší uspokojení z práce (když člověk pozná, jak to funguje, tak se pro něj stává z práce rutina / řemeslničina – proč by vymýšlel nějakou novou ilustraci, když ví, že stačí vzít tu z loňska, trochu ji přebarvit a úspěch je na 90 procent zaručen?).
Ale právě ony fotobanky mi umožňují plně se vrhnout na něco úplně jiného s tím, že jsem materiálně zabezpečen, takže u nich žádný útlum zatím neplánuji – nápadů na kreslení mám pořád ještě plný Moleskine.
30. 10. 2012
Já zase měřím vzdálenosti přes Endomondo. Začal jsem s malým běhat (resp. vozím ho v kočárku a já běhám). A trénujeme takhle spolu na nějaký 5 až 10km závod. To měření vzdáleností a časů hodně pomáhá udržet si motivaci.
U fotobank jsem zase zjistil, že jsem poslední rok fotil s prominutím úplné „sra…ky“ a snažil se jen aby to bylo „komerčně zajímavé“, nešumělo to zkrátka úplně jsem to degradoval. Od léta fotím zase pro sebe a pro své nápady. Fotky zase začínají vypadat k světu. A myslím, že i v těch fotobankách se budou nakonec líp prodávat, pokud tam nějakou dám 🙂
30. 10. 2012
Stando, určitě zkus Dailymile, jsou tam fajn lidi – člověk se pobaví, poučí a hlavně namotivuje. Ale pozor, občas z toho má člověk skoro až depku, když vidí, jak jsou ostatní dobří – třeba s tím kočárkem – jsou tam maminy co běhají skoro každý den s kočárkem v Praze po parku, klidně 15km 🙂
A co se týče focení a fotobank, tak máš naprostou pravdu – potká to snad každého, kdo s focením pro fotobanky začal.
30. 10. 2012
Duben:
Endomondo také velice rád využívám když běhám s dítětem. Lépeřečeno já běžím, ono jede na kole. Ditěti jsou 4roky, tak se ještě běhat dá 🙂
Co se týče vzdáleností, tak zatím nejvíce jsme jeli, ja běžel, cca 7km. Ale běh v tomto případě je hodně pomalý, spíše takový „maratonový“. Ale hlavně nezastavovat a pořád běžět, tuky se začínají spalovat až po půl hodině běhu.
Co se týče mého kreslení, tak poslední rok hodně stagnuji. Minulý rok jsem řešil prodej starého bytu, následná koupě nového a jeho přestavba. A také samozřejmě nástup do nového zaměstnání.
Kreslení mám jako koníček, ale poslední dobou se potýkám s nedostatkem času. Mám pár věcí rozkreslených, tak jen je dokreslit, nebo něco zrecyklovat.
Bohužel nejsem obdarován darem kreslení, tak se snažím dělat kresby , většinou, co nejrealističtější/nejdetailnější. Rád by jsem uměl nakreslit nějakou kresbu během 10-ti minut/hodiny a úspěšně ji prodat. Ale třeba časem…
Jsem se nějak rozepsal 😀
30. 10. 2012
Super shrnutí Petře, dobře se to četlo 🙂 Hlavně je pro mě hodně motivující to, jak máš díky práci na volné noze více času pro věci, které chceš aktuálně dělat.
A jsem zvědavý, na co se časem vrhneš, jak zmiňuješ na konci článku 🙂
1. 11. 2012
Petře já ten DailyMile radši zkooušet nebudu, sociálních sítí už takhle používám až moc (soudě dle množství na nich stráveného času). Endomondo je pro mou motivaci dostačující, ale ty maminky s kočárky tedy běhají o hodně víc jak já. Mám ještě co dohánět 🙂 I když v součtu s kočárkem za říjen 63,98 km a celkově 68,99 km je pro mě tak vysoké číslo, že jsem se sebou hodně spokojený.
Jinak pro představu, takhle to vypadá když fotím podle svého bez myšlení na fotobanky http://500px.com/photo/16968481 🙂
1. 11. 2012
Wau, tak to jsou skvělé fotky! Těch je pro fotobanky škoda! A těch 70 kiláků za říjen je taky slušných! Já dal za říjen jen 57.
4. 11. 2012
Celkem dlouho jsem tu nebyl Petře,ale i chvíle strávená na tvém webu je pro člověka velmi motivující.V podstatě nemám po roce co dodat,snad jen,že takové lidi jako si Ty obdivuji.
Není jedním z těch tvých nápadů pořádání motivačních kurzů? 🙂
4. 11. 2012
Paráda, skvěle napsáno. Také jsem právě oslavil rok, co nedělám pro vykořisťovatele. Nejistota tam je, u mě tedy i materiální ale pozitiva převažují. Ty nekonečné schůze a „krámy“ šéfa byly děsné.
4. 11. 2012
Vašku,
motivační kurzy určitě dělat nebudu, to bych spíše potřeboval nějaký absolvovat, protože jsem děsně línej 🙂 A vlastně ona ta lenost je děsně výhodná – jen díky ní jsem tam, kde jsem, protože se snažím co nejvíce věcí zautomatizovat, případně odřít na dřeň a zjistit, jak fungují, abych nepracoval zbytečně 🙂
Kudlo,
já si na šefy nemohl stěžovat – oba byli skvělí (první šéfová pracovala z Londýna nebo z Afriky a druhý šéf zase z Chicaga a ani jeden nám do naší práce moc nekecal, zato ti klienti a hlavně marketingoví manageři, to byla síla… taky jsem rád, že už to nemusím řešit.