Další dva roky na volné noze

Zase jedna rekapitulace mého pobytu na volné noze po delší době. Je to totiž už 7 let, co jsem na volné noze (z korporátu jsem odešel koncem září 2011) a neměnil bych. Ani za nic. A to jsem do práce chodil opravdu rád.

Ta svoboda, možnost rozhodovat si o každém dni, zda budu pracovat z domova nebo z kanceláře, budu si hrát s dětmi, půjdu si zaběhat a nebo se na všechno vykašlu a pojedu na celý den na kolo, je prostě úžasná. Taky se nemusím v práci domlouvat, že potřebuji kvůli dětem odejít dříve, či přijít později (nemocné děti, dětské akce ve škole / školce, prázdniny, nebo jen odjezd s dětmi za babičkou ve čtvrtek večer) – však kdo má děti, tak to jistě zná a my máme hned tři kousky, takže to je každý (tý)den něco.

Ovšem ta svoboda byla jen jedním z důvodů, proč jsem šel na volnou nohu. Druhým důvodem byla smysluplnost práce – co si budem povídat, v korporátu se dělá tolik zbytečných a nesmyslných věcí – například každoroční redesign několika desítek webů na různých platformách, který navrhne externí firma (co nemá s webem žádné zkušenosti). Ale prostě vedení to nikdy nevysvětlíte. A mě na mém čase záleží a nechci ho věnovat na zbytečnosti nebo na vysedávání u telefonu při poradách (mezinárodní korporát), kde jednou za půl hoďky řeknu „OK, Yes, Yes, OK“. A to nemluvím o tabulkách, výkazech, ohodnocování své práce atd – k tomu jsem dnes na twitteru našel tenhle super status (doporučuji přečíst i reakce ostatních na něj) od @olga_notanymore:

Kdyby bylo řízení vesmírných letů korporát.
+ Houstone, máme tu problém.
~ Pokračujte, Odyssey.
+ Ztrácíme kyslík.
~ Vidíme to, máte ho na hodinu… udělejte si 45min poradu.
+ Ale my bychom potřebovali dýchat…
~ A vyplňte knihu jízd.

A posledním důvodem byla knížka Bohatý táta, chudý táta, kdy jsem si uvědomil, že bych celý život pracoval pro někoho jiného a nic z toho neměl (krom výplaty) – prostě bych zainvestoval do jeho projektu svůj život. A přitom jsem měl několik vlastních projektů, které by mohly vydělávat přímo mně.

No nic, to jsem se zase trochu rozepsal o svých volnonožních důvodech. Poslední report jsem napsal 2 a půl roku zpátky, takže co se za tu dobu událo?

Popravdě žádný velký zvrat se nekonal, vše jede v zajetých kolejích. Děti trochu povyrostly (4, 8 a 11 let), nejmenší Terezka chodí do školky, takže času na práci je trochu více, ale pořád člověk nemá tu jistotu, že zítra bude pracovat 🙂

Fotobanky

Mým hlavním zdrojem příjmů jsou pořád fotobanky a prodej mých vektorových ilustrací v nich. Za poslední roky jde vidět, že nejen v prodeji fotografií, ale i u ilustrací je obrovská konkurence – nabídka roste mnohonásobně rychleji než poptávka. Zatímco v době mých začátků té největší fotobance trvalo několik let, než její databáze obsahovala 1 milión obrázků (přírustky byly tenkrát pár tisíc souborů za týden), dnes (listopad 2019) má už 230 miliónů souborů s průměrným přírůstkem milión a půl obrázků za týden… a stále se to zrychluje. Dříve se mi většina nových fotek/ilustrací prodala každá několikrát za první den dva. Dnes čekám třeba měsíc na první prodej. Co si budeme povídat, nové obrázky už tolik nevydělávají, výdělky táhnou hlavně starší bestsellery, ale ty se naštěstí i nadále občas „vyloupnou“ z nových ilustrací, takže motivace pro tvorbu tam je stále. Ale hlavním důvodem, proč i nadále kreslím nové věci, je fakt, že mě to baví, že se tím učím stále nové styly a pořád si myslím, že to celé má smysl.

Co se týče výdělků – některé fotobanky hodně oslabily, jiné se zlepšily, další stagnují a občas se objeví nějaká nová, která prorazí – je dobré sledovat novinky a včas na ty nové naskočit, což se mi docela daří, i když kolikrát je to jen plýtvání časem (jenže to člověk nikdy neví). Suma sumárum – cítím že výdělky jdou pomalu dolů, svůj fotobankový vrchol jsem minul už někdy v roce 2012 a teď se pomalu – hodně pomalu – snáším k zemi. Vidím to ještě tak na 5–10 let kdy se vyplatí investovat čas do přidávání nových ilustrací do fotobank, ale i pak mě ty fotobanky ještě stále uživí po dobu dalších 10–20 let, bez přísunu nového obsahu.

Dubánci

Když nepracuji na fotobnakách, tak se věnuji svému druhému velkému projektu – dubánkům. Přemýšlel jsem, že dubánky trochu rozjedu, udělám jim pořádnou reklamu, zkusím dostat dubánky do více kamenných prodejen, navrhnu nové produkty, prostě využiji naplno ten komerční potenciál, který dubánci mají. Ale pak jsem si uvědomil, kolik by to bylo práce a kolik by mě to stálo času a rozhodl jsem se, že zatím tento potenciál nevyužiju a projekt raději nechám, ať se sám vyvíjí svým tempem (leda že bych našel vhodného spolupracovníka, který by do toho šel se mnou). Vždyť já to nemám zapotřebí – peníze u tohoto projektu pro mě nejsou motivací, ty mi vydělávají fotobanky v dostatečném množství – a tento růst by hlavně znamenal, že musím spoustu času věnovat plánování, marketingu, domlouváním, obchodu, smluv, řešením problémů – což jsou činnosti, které mě na dubáncích baví nejméně.

Dubánky dělám proto, že mě baví kreativní činnost – užívám si jejich vymýšlení, lepení, focení, upravování fotek a pak také to, že přináší radost ostatním – moc rád čtu všeliké reakce fanoušků a jsem překvapen kolik lidí najednou lepí ty potvůrky ze žaludů (nevěřili byste, ale lepí to nejen děti ve školkách a školách, ale i dospělí a dokonce i spousta důchodců pro svoje vnoučata – všem tímto děkuji za zasílané fotky). Nadchlo mě, kolik škol a školek jsem inspiroval – mnohé vymýšlejí vlastní programy s dubánky. Dubánci nejsou jen pro děti – v Litvínovské knihovně používají dubánky pro procvičování mozků se seniory a mají s nimi velké úspěchy!

Zpátky k uplynulým rokům na volné noze – kam se za tu dobu dubánci od roku 2016 posunuli? Už mají vlastní web, pomalu začínám vytvářet jeho anglickou verzi, každý rok vzniká nový kalendář z nejlepších fotek (letos už v 5 formátech – klasický nástěnný, rodinný plánovací, stolní dvoutýdenní, kartičkový do peněženky a plakátový na zeď), momentálně jsou asi na 100 různých pohlednicích, na tričkách, plakátech, taškách, hrníčkách, plackách, samolepkách, pexesu… Pěkný přehled všech produktů najdete v Dubánčím eshopu. Loni jim vyšly hned tři knížky pod křídly Albatrosu. Dostal jsem se s dubánky do mnoha českých i zahraničních časopisů, do rádia i televize.

Minulý týden jsem si trochu zaprogramoval a spustil pro dubánky jednoduchý systém na tvorbu a posílání elektronických dubánčích přání (pohlednic). Tak to můžete využít třeba pro blížící se vánoce.

Volný čas

A co dělám ve zbylém čase, když se nevěnuji práci či rodině? Pořád si čtu, převážně na elektronické čtečce Kindle (upgradnul jsem na Kindle paperwhite a je to paráda), ale občas šáhnu i po papírové knize – co čtu, co jsem přečetl a na co se chystám můžete sledovat v mém profilu na Databázi knih. Ostatně přehled toho nejlepšího, co jsem za rok přečetl dávám pravidelně na svůj blog pro inspiraci ostatním. Když nečtu, tak hodně jezdím na kole (v podstatě od jara do podzimu jezdím na kole do kanceláře v centru) a nebo běhám.

Závěr

Určitě znáte takové ty profláklé kariérové poučky ve stylu: Zamyslete se, kde byste chtěli být za 5–10 let, čeho byste chtěli dosáhnout…. No tak já bych chtěl být tam, kde jsem právě teď 🙂