Nejzajímavější knihy, které jsem přečetl v uplynulém roce 2012

Letos jsem přečetl 56 knih (to je o 6 více než loni – je vidět, že jsem měl více času a nebo jsem četl hubenější knihy), některé z nich byly sice slabší, ale většina byla nadprůměrná a našlo se i pár takových, kterým se určitě ještě vrátím a přečtu si je znova (několikrát).

Moje nejlepší a nejzajímavější knihy uplynulého roku jsou:

Tomáš Bartoš: Žoldnéři

O rok dříve jsem poprvé četl military sci-fi klasiku „Mariňáci“ od Roberta Fabiana a hodně se mi líbila, takže když jsem narazil na doporučení obdobné knihy, neváhal jsem. Stálo to za to. Žoldnéři jsou opravdu dobré napínavé čtení – po delší době se mi opět stalo, že jsem knihu dočítal pozdě v noci, tedy spíše brzy k ránu. Zpočátku je děj pozvolný, ale pak začne pořádná akce, která vás přinutí knihu dočíst na jeden zátah.

Jack London: Martin Eden

Jacka Londona opravdu můžu. Na tuto jeho knihu jsem se chystal několik let a líbila se mi hodně (mám rád čtivé autobiografie a řekl bych, že v tomto románu je těch informací o vlastních zážitcích autora hodně).

Měsíční údolí

Je další kniha od Londona, kterou jsem letos poprvé četl. Je to krapet delší román o útěku manželů z města na venkov – na jedné straně je to romantika jako blázen (hotová červená knihovna), idealismus z toho čouhá ze všech stran. Ale na straně druhé zde naleznete realistický popis krize, stávek a chudoby. Po přečtení zjistíte, že dneska tu není žádná krize, dneska se máme oproti tehdejší době jak prasata v žitě. Všem, kteří nadávají na krizi bych Měsíční údolí doporučil jako povinnou četbu, aby si uvědomili, jak dobře se máme.

O výše uvedeném autoru jsem nedávno psal: Jack London, jak ho asi neznáte. Navíc právě teď čtu biografický román Jack London – Námořník na koni od Irvinga Stona a zatím to vypadá hodně dobře.

Miroslav Žamboch: Živí a mrtví

Můj oblíbený autor letos nevydal žádnou novou knihu s Koniášem a tak jsem musel vzít zavděk jeho elektronicky vydanou povídkovou sbírkou. Tentokráte nezůstává pouze u fantasy, ale zabrousí také do sci-fi, lehké filozofie a humoru. Většinu z nich jsem sice četl už dříve, ale to mi rozhodně nevadilo.

Krátká recence sbírky.

David Nicholls: Jeden den

Jednoznačně dobrá kniha – pokud máte rádi červenou knihovnu a příběhy o vztazích, tak vřele doporučuji. Autor použil velmi originální (fungující a fakt perfektní) způsob pro své vyprávění – popisuje co se stalo v jeden a ten samý den, po dobu dvaceti let. Občas se v ten den stane něco výrazného, jindy je to jen jeden z mnoha všedních dnů. Někdy autor popíše, co se v uplynulém roce stalo, jindy si to musí čtenář sám domyslet.

Daniel Glattauer: Dobrý proti severáku

Další milostný román a další originální forma – autor napsal poutavý milostný příběh jen za pomoci emailového dialogu. Vše se točí kolem dvou postav a jejich postupně budovaného online vztahu. On je po rozchodu, ona vdaná, nikdy se pořádně neviděli ale díky emailům budují mezi sebou silnější a silnější pouto. Vše postupně graduje do finále. A při tom to začalo hloupým překlepem v adrese. Bohužel pokračování románu, které se jmenuje Každá sedmá vlna je už mnohem slabší.

Jostein Gaarder: Dívka s pomeranči

Růžová knihovna říznutá americkou motivační literaturou. Tak nějak bych to charakterizoval. Ze začátku mi běhal mráz po zádech (protože já i syn jsme ve stejném věku, jako hlavní postavy). Pak se mi zalíbil příběh i když bylo zřejmé, kam spěje. V závěru nechyběl emoční doják. Celkem pěkná kniha, která dokáže člověka přinut zamyslet se nad svým životem a jeho pomíjivostí.

Stephen King: Dlouhý pochod

King je další můj oblíbenec, letos jsem od něj stihl přečíst hned několik knih (některé již poněkolikáté – jako třeba skvělý Running man)

Myslel jsem, že nejde zůstat na nohou déle než jeden dva dny, myslel jsem, že nejde spát za chůze, ale Stephen King napsal román Dlouhý pochod tak uvěřitelně a přesvědčivě, že si to snad půjdu sám ověřit. Tato jeho kniha je obdobná (a možná i lepší) jako výše zmíněný Running Man – je to o reality show pro mladistvé, kde jde o to, kdo vydrží nejdéle jít. Jediné co mi na ní vadilo, byly nepřesvědčivé a v podstatě ani neuváděné důvody, proč se ti mladíci do toho závodu, kde přežije jen jeden, vlastně přihlásili. To jsem vážně nepochopil, u Running Mana mělo vše uvěřitelný logický důvod.

Čtyři roční doby

Opět smekám před Kingem – skoro v každé své knize, dokazuje, že je opravdu king. Čtyři roční doby obsahují čtyři novely (nebo dlouhé povídky):

• Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank
• Nadaný žák
• Tělo
• Dýchací metoda

z nichž tři jsem četl již dříve, ale nedalo mi to a přelouskal jsem je znovu, mohl jsem si aspoň užívat, jak autor dokáže v podstatě z ničeho vykreslit zcela realistický příběh, z jehož čtení vám běhá mráz po zádech.

Kathryn Stockett: Černobílý svět

Ač je to fikce, veškeré příběhy jsou poměrně uvěřitelné a přitom tak neskutečné. Kniha vypráví o černošských služkách v amerických domácnostech. Původně jsem si myslel, že autorka popisuje dobu z konce 19. století, ale při tom se jednalo o šedesátá léta století minulého! Jinak je to rozhodně kniha, kterou stojí za to přečíst (za tři večery se to dá zvládnout).

Christopher McDougall: Zrozeni k běhu – Born to run

Kdo sleduje můj blog, tak asi ví, že jsem se dal trochu více na sport – zejména cyklistiku a běh. Proto není divu, že se ke mě dostala i tato klasika. Je to jedna z nejzajímavějších knih o běhání, jakou jsem kdy četl (určitě se k ní někdy v budoucnu ještě vrátím). Kdo aspoň trochu běhá a baví ho to, by si ji měl určitě přečíst. Kromě zajímavých zážitků ultramaratónců obsahuje spoustu poznatků o tom, co vyzkoumali vědci o běhání. Vše je postaveno na skutečných událostech.

Pokud vás kniha zaujala, můžete si přečíst i její recenzi na tomto blogu

Robert Penn: Záleží jen na kole

Další kniha o sportu, která mě hodně okouzlila, se věnuje cyklistice. Je to asi ta nejlepší knížka o historii kola a cyklistiky – sice mě nedonutila hned sednout a vyjet, ale zato jsem valil oči a nestačil se divit, co všechno tento „prostý technický zázrak“ způsobil a ovlivnil (a to nemluvím o těch famózních historických výkonech).

Tuto knihu jsem také zrecenzoval.

Mariusz Szczygiel: Gottland / Gottland

Když už jsem u té historie, narazil jsem na další výbornou dějepisnou knihu. Hodně jsem o ní četl v Reflexu, ale nějak se mi do ní moc nechtělo, říkal jsem si, že to bude nudné jak učebnice dějepisu na střední škole. Nakonec jsem se ale odhodlal a byl jsem mile překvapen – autor píše hodně hutně, ale zároveň i velmi čtivě – tolik zajímavých a (pro mě) nových informací v tak malé knize se jen tak nevidí a přitom to má pořád pěkný spád. O některých věcech, co se tu děly, jsem neměl ani ponětí (například likvidace knih žánrů scifi, fantasy, westernů). Celkem autor píše asi o deseti osobnostech/té­matech z nedávné historie České Republiky – nejvíce mě zaujal Baťa, Stalinův pomník, Fabián).

Největší zklamání roku:

Suzanne Collins: Aréna smrti, Vražedná pomsta, Síla vzdoru

Zpočátku to vypadalo jako skvělá trilogie, první díl měl nápad a spád, druhý díl byla jen taková výplň a v třetím díle se z toho stala červená knihovna pro náctileté, kterým nevadí do očí bijící nelogičnosti.

Trilogii jsem také zrecenzoval, takže si můžete přečíst detailnější recenzi.

Michal Viewegh: Biomanželka

Ze začátku kniha vypadala zajímavě, ale krapet chaoticky, neboť vypravěčem byl někdo o kom v podstatě nebyla v knize zpočátku žádná zmínka. Pak se to ale ujasnilo a děj plynul dál – v podstatě beze zvratů, aby nakonec tak nějak vyhasl u velmi slabé pointy. Myslím, že z daného tématu se toho dalo vytěžit mnohem, mnohem více. Celkově to byla dost nuda, pouze soupis moderních (spirituálních, duševních a naturálních) trendů a jejich konfrontace s realisticky založeným člověkem.

Pokud vás zajímají i další knihy, které jsem přečetl, tak je naleznete na mém profilu na serveru databazeknih.cz.

Další žebříčky

Při brouzdání jsem našel několik dalších obdobných žebříčků, které stojí za to prohlédnout:

• Nejlepších 10 knih, které jste přečetli v roce 2012 – diskuse na knižním portále databazeknih.cz
• Ježíšku tohle ber – Redaktoři časopisu REFLEX vybrali letos vydané knižní tituly, které je nadchly.
• Moje knihy roku 2012 od Roberta Vlacha

A co vy?

Jaká byla vaše nejlepší kniha uplynulého roku? Napište ji do komentářů, rád si rozšířím svůj seznam knih na přečtení.