Grafik, fotobankéř, tvůrce, čtenář
Letos jsem na svůj čtecí report trochu pozapomněl, tak jej přidávám se zpožděním. Za rok 2022 jsem přečetl 58 knih, což činilo podle Databáze Knih přesně 21 375 stránek. Četl jsem hlavně beletrii, k odborné literatuře mě to tentokrát moc netáhlo.
„Nejlepší knihy 2022“Pokračování článku
A je to tady zase – probírání knížek, které jsem za uplynulý rok přečetl, a vybírání toho nejlepšího z nich. Některé knihy si už stěží pamatuji, jiné mi v paměti utkvěly mnohem hlouběji, než bych čekal. V každém případě jsem letos přečetl skoro 60 knih, takže bylo z čeho vybírat.„Nejlepší knihy 2021“Pokračování článku
A máme tu každoroční bilancování, jaké nejlepší knihy jsem přečetl v uplynulém roce 2020. Mám tyhle reporty rád, protože jednak se ohlédnu trochu do své čtenářské historie, zjistím, co všechno už se mi vypařilo z hlavy, ale hlavně dám ostatním pár skvělých tipů na čtení (a mnohdy na oplátku dostanu ještě více tipů – díky za vaše komenáře!) a sám pro sebe si takto poznamenávám, co si mám v budoucnu znovu přečíst. Tentokrát jsem to trochu flákal, knih jsem přečetl méně – celkem jich bylo 60, necelých 20 000 stránek. Nejspíše to bylo tím, že jsem častěji jezdil do kanceláře na kole a tak jsem přišel o spoustu čtenářských hodin.
„Nejlepší knihy 2020“Pokračování článku
Po dlouhé době jsem zase držel v ruce knihu, kterou jsem nemohl jen tak odložit a dočítal ji pozdě v noci. Asi je vám jasné, že to nebyla žádná krásná klasická literatura, ale dějem nabitý román plný akce a zvratů. Tentokráte to nebyl ani žádný krvák (no dobře pár miliónů avatarů tam zařvalo, ale to se přece nepočítá), byla to kniha o počítačových hrách, popkultuře 80 let minulého století a jedné honbě za pokladem.
„Ernest Cline: Ready Player One“Pokračování článku
Fakt hustej nářez je pokračování knihy Hustej nářez ze série Bratrstvo krve od autora Františka kotlety. První díl vyšel před dvěmi lety a byla to jedna z mála Kulhánkovinek, která se mohla srovnávat s legendárním Nočním Klubem (více o tomto žánru viz Jiří Kulhánek, jeho krvavé akční knihy a následovníci). Kromě akčního děje a spousty skvělých hlášek obsahovala také nové myšlenky a nápady ohledně rasy upírů (asi nejgeniálnější bylo vysvětlení jejich původu).
„František Kotleta: Fakt hustej nářez“Pokračování článku
V roce 2011 vzniklo jedno z prvních ryze elektronických vydavatelství v České Republice Freetim(e)publishing. Už od prvních okamžiků, kdy jsem je zaregistroval, jsem jim držel palce, neboť jsem velký fada elektronických knih (Kindle už mám rok a půl). A to jsem ještě netušil, že mezi prvními knihami vydají povídky mého oblíbence Miroslava Žambocha a že mi dokonce nabídnou knihy na přečtení a recenzi zdarma.
„Miroslav Žamboch: Živí a mrtví + soutěž o 2 knihy“Pokračování článku
Hunger games je akční sci-fi trilogie (napsala ji Suzanne Collins), která je momentálně hodně populární, jelikož právě proběhla premiéra filmového zpracování prvního dílu. Díky této popularitě jsem se o této knize dozvěděl – kolega mi líčil děj prvního dílu a divil se, že to neznám. Každopádně jeho pošťouchnutí padlo na úrodnou půdu, protože mě to vcelku zaujalo – připadalo mi to velmi podobné jiné knize – Running Man od Stephena Kinga.
„Suzanne Collins: Hunger Games“Pokračování článku
Se zpožděním – jak jinak na tomto blogu – uveřejňuji seznam těch nejzajímavějších knih, které jsem přečetl v uplynulém roce 2011 (loni jsem to zvládnul v předstihu). Většinou se nejedná o žádné novinky, to jen já jsem se k nim dostal s takovým zpožděním.
„Nejlepší knihy, co jsem četl v roce 2011“Pokračování článku
Podle historie na serveru knihi.cz, kam si zaznamenávám poznámky k přečteným knihám, jsem letos přečetl asi 30 knih v češtině (ty anglické bohužel do tohoto systému zatím nelze zařadit). Jednalo převážně o beletrii, neboť na odborné knihy jsem letos neměl dostatek síly (pár výjimek se ale nakonec přece jen našlo). Z těch třiceti jsem jsem vybral několik, které mě nejvíce zaujaly, třeba se k některý za pět deset let zase vrátím.
„Nejlepší knihy, co jsem četl v roce 2010“Pokračování článku
O Asfaltu a Štěpánu Kopřivovi jsem se doslechl (spíše dočetl) někdy předloni. Pamatuji si jen hesla “jako Kulhánek”, humus, nechutné, příliš mnoho krve. Podruhé jsem knihu zaznamenal při pročítání nominací ASFFH na nejlepší českou sci-fi knihu roku 2009. Potřetí jsem si na ni vzpomněl při nákupu knih a přihodil ji do košíku… a nelituji.
„Štěpán Kopřiva: Asfalt“Pokračování článku
