A máme tu každoroční bilancování, jaké nejlepší knihy jsem přečetl v uplynulém roce 2020. Mám tyhle reporty rád, protože jednak se ohlédnu trochu do své čtenářské historie, zjistím, co všechno už se mi vypařilo z hlavy, ale hlavně dám ostatním pár skvělých tipů na čtení (a mnohdy na oplátku dostanu ještě více tipů – díky za vaše komenáře!) a sám pro sebe si takto poznamenávám, co si mám v budoucnu znovu přečíst. Tentokrát jsem to trochu flákal, knih jsem přečetl méně – celkem jich bylo 60, necelých 20 000 stránek. Nejspíše to bylo tím, že jsem častěji jezdil do kanceláře na kole a tak jsem přišel o spoustu čtenářských hodin.
Petra Dvořáková: Vrány
Petra Dvořáková patří od přečtení její knihy Sítě mezi mé oblíbené autorky a čtu vše, co vydá. Proto jsem si Vrány nemohl nechat ujít a rozhodně jsem nebyl zklamán. Je to silný příběh s dětským hrdinou a jeho osudy v celkem běžné rodině. Děj je popisovaný střídavě z hlediska dítěte a jeho matky. Hodně mě z toho z toho mrazilo a zpětně jsem si při čtení procházel všechny naše každodenní rozhovory a konflikty s dětmi. Myslím, že tuhle malou knížku s pěknými ilustracemi by si měl přečíst každý rodič.
Jiří Horák: Kniha o staré Praze
Poslední dobou mám rád historii a romány založené na historických skutečnostech (na základce a na gymplu jsem dějepis fakt neměl rád), proto jsem si přečetl tuto knížku plnou zajímavých informací z historie Prahy – nejsou to jen suchopárné seznamy letopočtů, ale čtivé příběhy o různých částech Prahy. Ale i přes svou čtivost, se tato kniha nesmí číst na jeden zátah, ale raději dávkovat postupně. Po skoro roce od přečtení si jen těžko vybavuji jednotlivé kapitoly, ale nejvíce mě zaujalo důvod pojmenování ostrova Štvanice, nebo způsob synchronizování hodin na věžích pomocí děla. A takových zajímavostí tam bylo více.
Karin Lednická: Šikmý kostel
Že bychom tu měli další Mornštajnovou? Už to tak vypadá. Líbí se mi knihy, kde se sledují osudy nějaké rodiny přes několik generací a do toho se dozvídáme informace z dané doby. Moc zajímavé a přitom čtivé. Román se odehrává na Karvinsku a popisuje drsný život havířů a jejich rodin. Zrovna jsem se dočetl, že v lednu má vyjít pokračování (celkem by měly být nakonec tři díly).
Mario Puzzo: Kmotr, Sicilián, Corleone
Už skoro 10 let se chystám znovu se podívat na Al Pacina v legendárním filmu Kmotr. Ale řekl jsem si, že si to nejprve přečtu – poprvé jsem Kmotra četl někdy na základce nebo na gymplu a líbil se mi. Nebyl jsem zklamán, román je dobrý a čtivý i po padesáti letech. Film mě naopak trochu zklamal (tam těch 50 let jde dost vidět). V každém případě jsem zjistil, že Puzzo napsal další dvě pokračování – Sicilián (o tom co zažil Michael v Sicílii – příběh je založen na skutečném příběhu bandity Salvatore Giuliana z poválečné Sicílie) a Corleone (prequel ke kmotrovi o začátcích kmotrova vlivu). Víc mě zaujaly informace z poválečného období Sicílie a příběh Salvatora, než další osudy Corleónů, ale obě knihy byly hodně čtivé.
Knihy Petera Maye
Od svého oblíbence Petera Maye jsem četl hned několik knih. Nejpůsobivější byla asi Karanténa – tu jsem si dal naštěstí o prázdninách, nevím jak bych ji rozdýchával v březnu nebo na podzim při lockdownu 🙂 Příběh je čtivý a napínavý až do poslední stránky, z některých souvislostí s aktuální situací až běhá mráz po zádech. Škoda jen že autor nevymyslel, některé okamžiky trochu lépe a realističtěji.
Přečetl jsem také poslední díl série Akta Enzo – Nezvratné alibi. Za mě asi nejlepší díl, všechny dílky do sebe zapadly, spousta návazností na předchozí díly (škoda, že jsem je četl tak dávno – občas jsem v postavách trochu plaval). Doufám, že autor rozepíše nějakou novou řadu.
Dočetl jsem také poslední díl jeho čínských thrillerů – Svatba duchů. Není to ani román, spíše povídka zakončující celou sérii. Aspoň se v ní čtenář dozví, jak to dopadlo s hlavními aktéry, když to bylo v předchozím díle tak narychlo utnuto.
Gene Brewer: Svět podle Prota
Kdysi jsem viděl film Svět podle Prota (K-PAX) a líbil se mi. Takže když jsem narazil na knihu, podle které to bylo natočené, tak jsem ji zkusil. Jedná se vlastně o trilogii (Na světelném paprsku, Protovy světy), ale za zmínku stojí hlavně první díl, ve kterém nevíte, zda je to fikce nebo skutečnost – to se mi na celém příběhu líbilo – ta hranice mezi možným a nemožným – je to popis příběhu jednoho pacienta z psychiatrie nebo netradiční sci-fi román? Bohužel další díly už byly horší a ještě horší. Tahle rovnováha tam byla porušena a celé mi to připadalo, že autor chtěl jen vytřískat co nejvíce z úspěchu prvního dílu.
Becky Chambers: Zpráva o životě vesmířanů
O této sérii knih (Poutníci) jsem psal už loni. Je to netradiční scifi s perfektně vymyšleným světem a ještě lépe vymyšlenými rasami mimozemšťanů. Něco tak originálního jsem dlouho nečetl. V zatím třetím díle série se autorka zaměřila na Exodany – potomky lidí, kteří v době kolapsu Země postavili obří flotilu a Zemi opustili. Na těchto vesmírných lodích pak lidé žili několik generací, než narazili na první mimozemšťany. Autorka pěkně popsala uzavřený systém této flotily. Jedinou drobnou vadou na kráse byla slabší (méně napínavá) dějová linka. Letos by měl vyjít další díl!
Největší zklamání roku?
Zkusil jsem první díl Malazské Knihy padlých (Měsíční zahrady) od Stevena Eriksona. Dlouho jsem se k tomu odhodlával, spousta známých mě varovala, že to je hodně těžké čtení, ale taky jsem viděl, že knihy této série jsou ve fantasy žebříčcích v první desítce. Zvědavost mi nedala a pustil jsem se do toho. Byl jsem vhozen do děje, mezi spoustu postav bez vysvětlení, kdo je dobrý, kdo špatný, o co jde … no prostě guláš. Časem jsem se trochu zorientoval, ale těch postav bylo moc a já vůbec netušil, proč to dělají. Dočetl jsem to s vypětím všech sil, říkal jsem si, že tam bude nějaké velké finále, nebo nějaký důvod, proč si přečíst další díly… ale nenašel jsem ho. Postavy veskrze nezajímavé, svět jako takový docela fajn, ale to je pro mě málo.
Ještě mnohem větší zklamání byla česká povídková sbírka Za oknem. Myšlenka této knihy je super – 19 českých autorů věnovalo jednu svou povídku na téma pandemie a 19 procent z výdělku půjde na charitu. Ale výsledek je hodně špatný – z celého souboru se mi líbily tak dvě povídky, ostatní spíše podprůměrné a některé jsem ani nedočetl, protože to byly jen nějaké úvahy bez děje. Je to škoda. Mnohem lépe se podobného nápadu chopili v nakladatelství Epocha, kde dali dohromady antologii Lockdown, kterou nabídli čtenářům zdarma ke stažení. Úroveň jejich povídek je o řád jinde.
Moje předchozí nejlepší knihy roku
Pro inspiraci přidávám odkazy na předchozí žebříčky nejlepších knih roku:
- Nejlepší knížky za rok 2019
- Nejlepší knížky za rok 2018
- Nejlepší knížky za rok 2017
- Nejlepší knížky za rok 2016
- Nejlepší knížky za rok 2015
- Nejlepší knížky za rok 2014
- Nejlepší knížky za rok 2013
- Nejlepší knížky za rok 2012
- Nejlepší knížky za rok 2010
Jaké byly vaše nejlepší knihy za uplynulý rok?
Budu moc rád, když do komentářů nasdílíte svůj žebříček nejlepších knih za rok 2020, nebo alespoň napíšete pár tipů na čtení. Díky! Zatím jsem narazil jen na žebříček Moje knihy 2020 od Roberta Vlacha, který je zaměřen hlavně na seberozvoj.