Nejlepší knihy 2016

Jako každý rok i letos jsem se rozhodl sepsat přehled těch nejzajímavějších knih, které jsem za uplynulých 12 měsíců přečetl. Nevím čím to je, ale těch nadprůměrných bylo letos nějak málo a ke konci roku mě čtení moc nebralo. Ani nepamatuji kdy naposledy jsem nad ránem dočítal nějakou knihu. Možná kvůli tomu jsem těch knih přečetl jen 45. Budu se muset poohlédnout po něčem napínavějším.

P. Petre: Total Recall: Můj neuvěřitelný životní příběh
Na to, kolik má kniha stránek a o čem pojednává (životopis Arnolda Schwarzeneggera) se četla velmi dobře. Dost mě překvapilo, co všechno Arnold dokázal a hlavně jak to dokázal. Myslel jsem, že nejzajímavější část bude o jeho herecké kariéře, ale osobně mě ještě více zaujalo jeho působení v politice. Jen by mě zajímalo, jak moc to své vyprávění přikrášlil a přiohnul 🙂 Každopádně se pokusím někde sehnat i neoficiální Arnoldem neschválenou verzi jeho životopisu.

P. Heteša: Tekuté krystaly
Sci-fi knihy mám hodně rád, ale poslední dobou jsem žádnou dobrou nečetl (možná proto jsem začal číst znovu Enderovu ságu od O. S. Carda), ale tohle byla jedna z loňských výjimek – výborný kyberpunkový román z pera českého autora a se zajímavou zápletkou. Úvod jsem si musel přečíst hned dvakrát, jak mě nečekaný zvrat překvapil a to samé jsem musel udělat se závěrem. Určitě si letos přečtu nějaké další autorovy knihy.

K. Follett: Pilíře země
Úžasné čtení. Tahle kniha vás chytne hned v úvodu, sebere vám veškerý volný čas a po tisíci stránkách, které zhltnete za pár dní, s ní prožijete hned několik životů. Po dlouhé době zase jedna z mála knih, která mě donutila zjišťovat si různá historická fakta na internetu (ač hlavní děj – stavba katedrály – je holá fikce, mnohé další okolnosti jsou podle skutečnosti). Po dočtení jsem zjistil, že to má volné pokračování, aneb dalších 1000 stránek…

A. Niffenegger: Zakletý v čase
Moc se mi líbí myšlenka cestování v čase a vždy si rád přečtu, jak si s ní autor poradí. Tahle kniha je tak trochu červená knihovna, ale moc se mi v ní líbilo, jak to autor vymyslel, jaké tam vznikly časové paradoxy. Dobrý příběh, skvěle vymyšleno a napínavé do poslední stránky. Jen začátek byl pro mě trochu matoucí, ale to bylo hlavně tím skákáním v čase. Bylo to i docela slušně zfilmované.

L. Pavlásek: Z deníku ajťáka
Nečekaně dobrá a vtipná kniha… hlavně pro nás, co se v počítačové oblasti dlouhodobě pohybujeme. Tolik trefných a vtipných situací se jen tak nevidí (i když místy to bylo až trochu přehnané) – dalo by se to přirovnat k seriálu Teorie velkého třesku, jen místo vědců tam jsou ajťáci. Doufám, že bude časem nějaké pokračování. Pavlásek mě hodně mile překvapil – je vtipný nejen jako herec, ale i jako spisovatel.

R. Roll: Hledání ultra
Mám rád knížky o běhání, vždy mě donutí vyběhnout a užít si běh trochu jinak. Ještě raději mám čtení o ultramarotónech a ultramaratóncích (ač na něco podobného opravdu fyzicky nemám). Hledání ultra bylo z letošních běhacích knížek, které jsem přečetl, asi nejlepší – sice trošku moc „americké“, trochu moc reklamy na autorovy produkty, ale jo, bavilo mě to. Je to neskutečný příběh! No a samozřejmě, že jsem při čtení několikrát vyběhl 🙂

J. Mourlevat: Drahý příteli
Pro mě jedna z nejlepších knih, co jsem loni četl. Nadchnul mě už ten samotný formát – mám rád deníkové knihy a ještě raději dopisové (viz třeba kniha Dobrý proti severáku) – celá kniha je vlastně jen balík vytištěných mailů. Začátek knihy (tedy spíše první třetina) je sice velká nuda, ale nenechte se odradit, pak se to totiž rozjede a děj se vyvine (a to hned několikrát) úplně jinak než čtenář předpokládá. Závěr už byl tak napínavý, že jsem knihu na dovolené dočítal kolem třetí hodiny ráno.

R. Coleman: Kniha vzpomínek
Místy vtipné, místy smutné, ale rozhodně moc dobré čtení. Silný příběh o hlavní hrdince a jejím životě s alzheimerem. Rozuzlení jsem tak trochu tušil, ale přesto mě překvapilo…

L. Šťastná, S. Rydval: Dubánci – příběhy jednoho roku
Tuhle knihu jsem loni četl asi 5× a ještě minimálně 3× ji číst budu. Napsal ji můj spolubydlící z kolejí se svou manželkou a já do ní připravuji fotky a ilustrace 🙂 Ještě o ní letos určitě několikráte uslyšíte – vyjde někdy začátkem května, zatím se na ní stále ještě pracuje.

Největší zklamání roku

S. Shannon: Kostičas
Asi jsem si měl přečíst více recenzí… určitě to není až tak špatná kniha – ale já jsem pro ni nevhodný čtenář, takhle kdybych byl o dvacet třicet let mladší a byl holka, tak možná. Prostě další dívčí román s hrdinkou zmítanou svými city a do toho zamíchaná fantasy. Něco jako Hungry Games (pravda ale trochu lepší). No nic, pokračování si určitě nechám ujít….

M. Doležalová: Kafe a cigárko (aneb Historky z hereckého podsvětí)
Nechal jsem se zlákat recenzemi a nadšením ostatních čtenářů. Ale asi nejsem ta správná cílovka. Jako blog to mohlo fungovat, ale jako knížka už moc ne. Někde ve třetině jsem ji odložil a nedočetl.

J. Lex: Moderní web
V dnešní době si může vydat elektronickou knihu každý, proto se ani nepodivuji nad tím, že výše uvedené dílo vzniklo. Co ale nechápu je, jak mohlo byť jen začínající vydavatelství takovýto počin vydat – kdyby si aspoň dali tu práci a přečetli pár stránek z „knihy“ tak by od toho dali zaručeně ruce pryč (už jen kvůli velkému množství pravopisných chyb a zjevných nesmyslů). Stejně tak se divím e-shopům, že se nestydí něco podobného prodávat. Kniha, která se tváří jako odborná publikace a kterou by žák prvního stupně základní školy napsal odborněji, lépe a s menším počtem chyb.

Na druhou stranu, pokud o tvorbě webů něco víte, tak si ji přečtěte, budete se královsky bavit. Jako retro parodie webdesignu je to super (ty nejlepší hlášky jsem zaznamenal ve své recenzi), jen doufám, že knihu nebudou brát méně znalí čtenáři vážně.

Můj seznam nejlepších knih je sepsán. A teď by mě zajímalo, jaká byla vaše nejlepší kniha uplynulého roku?