Naše dovolená 2005 – Z Horní Provence na Azurové pobřeží na kolech

Naše dovolená 2005 - Z Horní Provence na Azurové pobřeží na kolech Letos jsme se rozhodli pro aktivnější dovolenou. Původně byl na plánu čundr ve Slovenském Ráji spolu s několika známými a příbuznými. Ale nakonec nikomu nevyšel ten správný termín dovolené a tak jsme zůstali sami a vybrali si dovolenou na kolech. Zájezd jsme si našli na webu Adventury – Z Horní Provence na Azurové pobřeží na kole.

Přípravy

Mezi největší přípravy na dovolenou na kolech patřilo najetí pár stovek kilometrů (asi 600), dovybavení našeho cyklovybavení a hlavně sbalení (vše jsme si museli odvézt na vlastních kolech až k autobusu na Pankráci)

Den první – neděle

V časných ranních hodinách (10:00) jsme naložili svá kola do přívěsu za autobus a nastoupili na 22tihodinovou cestu do Horní Provence.

Nakládání kol

Nakládání kol do přívěsu

Den druhý – pondělí

Brzy ráno kolem osmé jsme byli na místě – v kempu poblíž městečka Entrevaux, které leží v horní části údolí řeky Var, která jej ze tří stran obtéká. Na zbývající straně je skála korunovaná Citadelou (ve výšce 135 metrů nad městem), kam jsme se posléze – posilněni naší první francouzskou bagetou a kouskem sladkého pečiva – vydrápali.

Údolí řeky Var - cesta z kempu do Entrevaux

Údolí řeky Var – cesta z kempu do Entrevaux

Pohled na Citadelu

Pohled na Citadelu

Pohled z Citadely na Entrevaux

Pohled z Citadely na Entrevaux – vlevo a vpravo na protějších svazích lze vidět serpentýny, po kterých jsme se ve středu drápali (20% stoupání)

Zbytek dne jsme strávili potulováním po městečku a čachtáním v průzračném jezírku u kempu a čekáním na vychlazení piva v říčce

Den třetí – úterý (87 km)

Lenošení bylo dosti (předchozí den jsme se v kempu začali nudit) a tak jsme se rozhodli, že se vydáme na doporučenou trasu – průjezd kaňony Gorges de Daluis a Gorges Sup du Cians. Odhadovaná vzdálenost 85 kilometrů, převýšení asi 1200 metrů (Entrevaux 478m, Valberg 1672m).

Údolí řeky Var

Údolí řeky Var

Naše společná cyklofotka

Naše společná cyklofotka

Prvních 25 kilometrů bylo pohodových – kaňon řeky Var je poměrně rovný, výhledy byly úžasné, stejně jako množství tunelů. Kaňon je tvořen z prachovce obsahujícího oxidy manganu a železa – proto ta kýčovitá červená barva a pojmenování „Francouzské Colorado“.

Začátek kaňonu řeky Var - Gorges Du Daluis

Začátek kaňonu řeky Var – Gorges Du Daluis

Kaňon Gorges Du Daluis

Kaňon Gorges Du Daluis

Následujících 20 kilometrů k vrcholu bylo už trochu více fyzicky náročné – to se jen stoupalo a stoupalo po nekonečných sluncem vyprahlých serpentýnách. Ovšem ten výhled na konci stál rozhodně za to a co teprve ten dvacetilikometrový sjezd dolů kaňonem řeky Cians! Z kterého bohužel nemám žádné fotky, protože mi bylo líto zastavovat.

Nekonečné stoupání po serpentýnách pod dohledem pražícího slunce

Nekonečné stoupání po serpentýnách pod dohledem pražícího slunce

Panorama pořízené těsně pod vrcholem - na horizontu jdou vidět nejspíše Alpy. Větší obrázek (po kliknutí) má velikost 500KB!

Panorama pořízené těsně pod vrcholem – na horizontu jdou vidět nejspíše Alpy. Větší obrázek (po kliknutí) má velikost 500KB!

Valberg - vrchol

Valberg – vrchol

Zasloužená svačinka na vrcholu - francouzská bageta a česká paštika

Zasloužená svačinka na vrcholu – francouzská bageta a česká paštika

Výhodou putování na kolech po Provence je, že v každém městečku je většinou několik kašen s pitnou vodou, takže se člověk nemusí o pitný režim vůbec strachovat a zbude mu dosti vody i na polejváky (to není víno s colou, ale lití vody do přilby). Ovšem když vám dojde voda na serpentinách mezi dvěmi městy, je to pak peklo (zvláště když slunce nemilosrdně praží).

Tato etapa byla suveréně nejdelší a fyzicky nejnáročnější (převýšení jako bychom si vyšlapali na Sněžku), ale také jedna z nejkrásnějších.

Den čtvrtý – středa (42 km)

Kromě dvou či tří dnů, kdy jsme zůstávali ve stejném kempu, jsme museli ráno všechno sbalit, složit stan, naložit do přívěsu „záchranného vozidla“ a přemístit se do dalšího kempu a znovu stan rozbít.

Tento den byl v plánu přesun z kempu u městečka Entrevaux do kempu u jezera Lac de Castillon. Zvolili jsme si zlatou střední cestu a vyrazili do městečka Entrevaux odkud jsme se drápali po serpentinách s dvaceti procentním sklonem do výšky 930 metrů, takže jsme nakonec viděli Citadelu hodně hluboko pod sebou.

Entrevaux a Citadela z druhé strany

Entrevaux a Citadela z druhé strany

Poté následoval krátký sjezd, stoupání až na Mont Blanc – vesnička obsahující jeden jediný dům. Cestou nás asi 10 kilometrů doprovázel srandovní pes, který vždy když jelo auto, tak se schoval do příkopu a poté co přejelo tak jej zběsile pronásledoval. Následoval nádherný dlouhý sjezd podél řeky Bernarde do městečka Rouaine, odkud jsme už jeli po hlavní silnici k azurově modrému jezeru Lac de Castillon.

Mont Blanc - vlevo už jde vidět značku označující konec vesnice, vpravo jediný domeček, který obsahuje

Mont Blanc – vlevo už jde vidět značku označující konec vesnice, vpravo jediný domeček, který obsahuje

Sjezd k azurovému jezeru Castillion

Sjezd k azurovému jezeru Castillion

Večer nás v kempu překvapil první déšť – naštěstí byl jednak krátký a jednak jsme v té době už měli postavený stan.

Kemp v Castillionu - úplně vpravo je záchranné vozidlo Adventury, které nám převáželo bagáž

Kemp v Castillionu – úplně vpravo je záchranné vozidlo Adventury, které nám převáželo bagáž

Den pátý – čtvrtek (40 km)

Objeli jsme jezero Lac de Castillon, přejeli po jeho přehradní hrázi (vysoké 100 metrů) a sjeli do městečka Castellane položeného na křižovatce Napoleonovy cesty a cesty horního Verdonu.

Jeden z pohledů na zátoku jezera Castillion

Jeden z pohledů na zátoku jezera Castillion

Průzračná azurová voda jezera

Průzračná azurová voda jezera

Zajímavé skály nad jezerem

Zajímavé skály nad jezerem

Na náměstí jsme si dali vydatný oběd, takže jsme upustili od návštěvy kaple Notre Dame du Roc, která se nachází na skále nad městem ve výši 184 metrů a místo toho zamířili podél řeky Verdon do malého kempu u městečka Jabron.

Lucka mi ujela, tak jsem se vyfotil sám

Lucka mi ujela, tak jsem se vyfotil sám

Petr Václavek

Zobrazit příspěvky od Petr Václavek
Grafik na volné noze, kterého živí kreslení pro zahraniční microstock fotobanky, příležitostný fotograf, tvůrce dubánků, velký lenoch, čajopijec, a vášnivý čtenář.

1 Komentář

  1. Dagmar Metlická
    9. 6. 2006

    Vážený pane Václavku, oslovuji Vás jménem Nakladatelství Fraus, s.r.o. Do připravované učebnice zeměpisu 8 pro základní školy a víceletá gymnázia bychom potřebovali fotografii olivového háje a hroznu vína. Krásné snímky jsem nalezla na Vašich www stránkách – dovolená 2005. Obracím se na Vás s dotazem, zda máte tyto snímky ve větším rozlišení, zda a za jakých podmínek nám je můžete poskytnout. Uvedení autora v tiráži knihy je samozřejmostí. Děkuji. S pozdravem
    Dagmar Metlická
    metlicka (at) frau­s.cz
    Nakladatelství Fraus, s.r.o.
    obrazová redakce
    Goethova 8, 301 31 Plzeň
    tel.č. 377 338 827
    fax 377 224 594

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Skočit na začátek stránky