Naše dovolená 2005 – Z Horní Provence na Azurové pobřeží na kolech – pokračování

Naše dovolená 2005 - Z Horní Provence na Azurové pobřeží na kolech Pokračování povídání o naší cyklistické dovolené ve Francii – Velký kaňon řeky Verdon, vodopády, Aiguines, Moustiers Ste Marie, Cotignac, koupání v jezeře Ste Croix, koupání v moři u St Croix, degustace vína ve sklípku, návštěva kozí farmy, vinice, olivové háje, malebné francouzské vesničky a mnohé další zážitky.

Den šestý – pátek (55 km)

A přichází na řadu hřeb celého zájezdu – cesta kolem velkého kaňonu Verdonu.

Konečně jsem si ráno vzpoměl a vytáhnul jsem foťák abych vyfotil ten mumraj kolem snídaně – jediné jídlo, které bylo v cenně zájezdu, ostatní jsme si museli buď sami uvařit z vlastních zásob a nebo navštívit restarační zařízení. Ale nutno podotknout, že snídaně byly býborné – náš kuchař a zároveň řidič každé ráno uvařil čaj, vodu na kávu a připravil výbornou, jedinečnou pomazánku (každý den jinou) a k tomu dovezl čerstvé bagety (další možnosti byly marmelády, med, musli).

A ještě jedna poznámka ke kuchaři – prodával nám také české chlazené pivo za dvacku (+ nějaké minerálky a kofoly), což byl ten nejlepši jointový nápoj, který si každý rád dopřál po přijetí do kempu. Dvakrát nám připravil sangrii a jednou nám dokonce i ugriloval stejky!

Snídaně! Vlevo jde trochu vidět náš kuchař-řidič, vpravo ten chumel je kolem švédského stolu

Snídaně! Vlevo jde trochu vidět náš kuchař-řidič, vpravo ten chumel je kolem švédského stolu

Z Jabronu jsme vyrazili do městečka Comps-s-Artuby a odtud přímo do velkého kaňonu Verdonu – Grand Canyon Du Verdon, který je dlouhý 21 km.

Přijíždímě k velkému kaňonu Verdonu

Přijíždímě k velkému kaňonu Verdonu

První zastávkou byly vyhlídky Balcons de la Mesca (813 m nad mořem), poté se pokračovalo přes 110 metrů vysoký most Pont de l'Artuby (813 m) a tunelem Tunnels de Fayet (935 m). U útesu Falaise de Cavaliers na nás čekala občerstvovací stanice – doplnění vody, protože po cestě nebyly žádné prameny. Vrchol byl ve výšce 1204 m – Cirque de Vaumale, poté již následoval krásný sjezd přes malebné městečko Aiguines do Les Salles s. Verdon a zasloužené koupání v jezeře (opět azurové barvy) Lac De Ste Croix.

Pohled na Verdonský kaňon

Pohled na Verdonský kaňon

Pohled na Verdonský kaňon - voda je zakalená ze včerejšího deště

Pohled na Verdonský kaňon – voda je zakalená ze včerejšího deště

Pohled na Verdonský kaňon - Vlevo už prosvítá jezero St Croix (azurově modré jako všechny vody v této oblasti)

Pohled na Verdonský kaňon – Vlevo už prosvítá jezero St Croix (azurově modré jako všechny vody v této oblasti)

Aiguines - městečko poblíž jezera St Croix

Aiguines – městečko poblíž jezera St Croix

Jezero St Croix s oblázkovými plážemi a křišťálovou vodou, kde jsme se několikrát koupali

Jezero St Croix s oblázkovými plážemi a křišťálovou vodou, kde jsme se několikrát koupali

Další pohled na jezero St Croix

Další pohled na jezero St Croix

Den sedmý – sobota (46 km)

Sobota měla býti dnem oddechovým, ale nakonec jsme si mákli snad více než kdy jindy – rozhodli jsme se, že se podíváme do kaňonu – přímo k vodě. Podle prospektů tam měly být nádherné trasy pro pěší turistiku – sedli jsme tedy na kola a dojeli ke hraně kaňonu, odkud se dalo sejít až dolů (pár stovek výškových metrů). Vystoupání na kolech na přislušné místo, pěší sestup a výstup zpátky byl značně náročný, ale odměnou nám bylo pohádkové dno kaňonu – bohužel z něj nemám ani jednu fotku, neboť i přes bohaté zásoby dobíjecích baterií mě došla ve foťáku štáva (časem sem přihodím fotky od ostatních účastníků této výbpravy).

Ústí kaňonu u jezera St Croix

Ústí kaňonu u jezera St Croix

V kaňonu jsme se párkrát ošplouchali, vylezli zpět nahoru a zamířili asi do nejkrásnějšího (no možná druhého nejkrásnějšího, to první je Port Grimaud z konce zájezdu) městečka Moustiers Ste Marie a odtud zpět k jezeru a do kempu. Moustiers Ste Marie se nachází mezi dvěmi skálami, mezi nimi je natažen řetěz na kterém visí zlatá hvězda – nejspíše pozůstatek pro křižáckém tažení.

Stoupáme po serpentýnách na hraně kaňonu k místu, kde se dá pěšky sejít dolů k vodě

Stoupáme po serpentýnách na hraně kaňonu k místu, kde se dá pěšky sejít dolů k vodě

Nakonec jsme tedy ujeli téměř 50 kilometrů a pěšmo vyšlapali asi 500 výškových metrů – odpočinkový den jak vyšitý.

Den osmý – neděle (58 km)

Ač jsme byli z odpočinkového dne mírně znaveni, vybrali jsme si pro tento den delší trasu. Cílový kemp se nacházel nad městečkem Cotignac. Oběd jsme si dali v malebném městečku Aups.

Malebné uličky v Aups

Malebné uličky v Aups

Cestou jsme se zajeli podívat na jezírko a nádherný vodopád Sillans-la-Cascade, kde by se dalo krásně koupat, kdyby tam nebylo toliko lidí (byla neděle).

Vodopád Sillans-la-Cascade

Vodopád Sillans-la-Cascade

Vodopád Sillans-la-Cascade

Kostelík poblíž vodopádu Sillans-la-Cascade

Vodopád Sillans-la-Cascade

Detail ostelíku poblíž vodopádu Sillans-la-Cascade

Po zjištění, že se už do vody asi nevejdeme jsme to vzali do kempu oklikou přes Entrecasteaux – městečko se zámkem a rozlehlými zahradami. Cestu nám již lemovaly olivové háje a vinice se zrajícím vínem (mňam!)

Cestou jsme ochutnávali víno v pevném stavu

Cestou jsme ochutnávali víno v pevném stavu

Olivový háj - škoda, že olivy ještě nebyly zralé

Olivový háj – škoda, že olivy ještě nebyly zralé

Den devátý – pondělí (43 km)

Ráno nás probudil silný vítr, proto jsme zrušili náš původní plán (vrátit se ke kaskádám) a místo toho jsme se vydali prozkoumat skalní město vytesané do skály nad Cotignacem. A udělali jsme dobře – ač nebyl otvírací den, bylo na co koukat.

Pohled na strechy Cotignacu ze skalního městečka

Pohled na strechy Cotignacu ze skalního městečka

Bohužel jsme se tím ošidili o větší část degustace ve vinném sklípku Carpe-Diem. No možná bohudík, víno nebylo nic extra a navíc jsme měli před sebou ještě asi 40 kilometrů a bylo teprve ráno. Takže jsme pokračovali po vedlejších silnicích podél vinic až k Le Thoronet Abbaye – nejstarší ze tří cisterciánských opatství v Provence (bohužel nám právě před nosem kvůli mši zavřeli).

Degustace ve vinném sklípku Carpe-Diem

Degustace ve vinném sklípku Carpe-Diem

Překrásná kašna u sklípku

Překrásná kašna u sklípku

Cestu lemovaly vinice a u každé bylo malé hospodářské stavení postavené z kamene

Cestu lemovaly vinice a u každé bylo malé hospodářské stavení postavené z kamene

Času bylo dosti a tak jsme si zajeli na zmrzlinu do blízkého města Vidauban a poté zajeli do kempu (kde byl také bazén) a utábořili jsme se. Večer na nás čekala návštěva kozí farmy s degustací kozích sýrů.

Momentka z návštěvy kozí farmy - kozy jsou hodně zvědavé

Momentka z návštěvy kozí farmy – kozy jsou hodně zvědavé

Kromě koz tam bylo spousta psů a několik extrémě vypasených prasátek

Kromě koz tam bylo spousta psů a několik extrémě vypasených prasátek

Den desátý – úterý (38 km)

Poslední den, kdy se jelo na kolech – k moři nám chybělo něco přes třicet kilometrů a překonání masívu Maures – vidina moře nás hnala kupředu, takže jsme si zvolili tu nejkratší trasu. Cestou jsme projížděli spáleným lesem a míjeli korkové duby (skoro ani nevypadaly jako duby).

Tady se musel před několika lety přehnat oheň - na stromech zůstaly jen šišky

Tady se musel před několika lety přehnat oheň – na stromech zůstaly jen šišky

V kempu poblíž Port Grimaud jsme se rychle utábořili a vyrazili k moři, kde jsme se nádherně zchladili a poté se vyvalili na pláži… 20 minut poté co jsme se smočili v moři jsme začali přemýšlet co tu budem do středečního večera dělat, vždyť to ležení u moře je tak nudné!

Pláž brzy po ránu, když tam ještě nebyli lidi

Pláž brzy po ránu, když tam ještě nebyli lidi

Večer jsme vyrazili spolu s přáteli na večeři do Port Grimaud. No můžu vám říct, že byla výborná: aperitiv, rybí polívka s plaváčky (melé topinky namazané hořčicí a posypané sýrem, které plavou po polívce), kačení stehýnko po provensálsku, zákusek, kávička a k tomu vychlazené rosé.

Gurmánský vrchol našeho pobytu ve Francii

Gurmánský vrchol našeho pobytu ve Francii

Den jedenáctý – středa

Původně jsme chtěli zajet na kolech do St Tropez, ale cesta tam byla ucpaná auty a také ostatní účastníci zájezdu, kteří tam stihli zajet už předešlý den nás informovali, že opravdu není o co stát. A tak jsme šli raději pěšky do Port Grimaud, který nás předchozího večera okouzlil – je to městečko postavené na vodě, protkané kanály, které vypadá jako Benátky. Zlatým hřebem byla projížďka kanály na motorové loďce.

Port Grimaud - francouzské Benátky

Port Grimaud – francouzské Benátky

Port Grimaud - francouzské Benátky

Port Grimaud – francouzské Benátky

Port Grimaud - francouzské Benátky - mavající postavičky na mostu jsou spoluvýletnící, kteří nám doporučili vyjížďku na lodičce

Port Grimaud – francouzské Benátky – mavající postavičky na mostu jsou spoluvýletnící, kteří nám doporučili vyjížďku na lodičce

Port Grimaud - francouzské Benátky

Port Grimaud – francouzské Benátky

Odpoledne jsme zabalili stan, naložili všechny věci i kola do autobusu a připravili se na cestu domů. Večer nám autobus ještě zastavil u většího obchoďáku, kde jsme si nakoupili jídlo na cestu a hlavně víno.

Den dvanáctý – čtvrtek

Nudná ubíjející cesta autobusem – celkově nám to zpátky do Prahy trvalo 24 hodin. V Praze jsme přidělali na kolo brašny, přikurtovali baťůžek, nahodily krosny na záda a vydali se domů do Bohnic.

Závěr

Dovolená se povedla, ujeli jsme více než 400 kilometrů a už teď přemýšlíme, kam vyrazíme příště. Nejspíše to budou Julské Alpy, ty kopečky tam mi teď nepřijdou až tak velké. Navíc na této aktivní dovolené jsme potkali bezva lidi – nejdříve jsem se bál co tam budeme po večerech dělat, proto jsem si nabalil do krosny i knihu v angličtině (v angličtině proto, aby mi déle vydržela), ale nakonec jsem ji ani neotevřel, protože hned první večer jsme se dali do řeči a do pití červeného vína a u toho už zůstalo (a toho vína se tam vypilo hodně!).

Petr Václavek

Zobrazit příspěvky od Petr Václavek
Grafik na volné noze, kterého živí kreslení pro zahraniční microstock fotobanky, příležitostný fotograf, tvůrce dubánků, velký lenoch, čajopijec, a vášnivý čtenář.

1 Komentář

  1. martin prochazka
    14. 12. 2008

    prosím, dokáže jen upřime někdo poradit jak do švédska na práci jako řidič, sním o švédsku den co den, znám švédsko jako řidič nevím jak a kde se zeptat chtěl bych pracovat u švédské firmy jako řidič. s úctou děkuji za každou pravdivou informaci

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Skočit na začátek stránky