Knihy Štěpána Kopřivy jsou většinou plné bouřlivé akce, krve, násilí a spousty mrtvol. Dodnes nemůžu zapomenout na jeho knihu Asfalt, kde mi ukázal jak omezená je moje představivost – chvílemi se mi z jeho popisu pekla dělalo až zle a měl jsem nutkání knihu odložit, ale nešlo to. Musel jsem ji dočíst až do konce.
„Štěpán Kopřiva: Rychlopalba“Pokračování článku
Nabízím reklamní prostor na svých webech. Jedná se především o stránky věnující se grafice, fotografiím, podnikání na internetu, knihám. Velikosti bannerů, jejich umístění a ceny jsou uvedeny níže.
Přesně podle původních předpokladů se interval mého reportování z volné nohy i nadále prodlužuje. jinými slovy vítejte u reportu za celý uplynulý rok 2014. A věřte mi, že to byl rok nabitý velkými osobními událostmi.
Na knihu Pán ohně jsem se těšil od dočtení autorovy předešlé trilogie, kdy jsem se poprvé dozvěděl, že nakladatelství Host bude vydávat i jeho ostatní knihy. Bohužel jsem měl příliš velká očekávání a tak jsem teď trochu zklamaný. Mám pro vás tedy dvě zprávy, jednu dobrou a jednu špatnou. Ta špatná je, že Pán ohně nedosáhl kvality trilogie z ostrova Lewis. Tou dobrou je ujištění, že i přes tento nedostatek, je to hodně dobré čtení plné akčního děje, pitvání mrtvol (alá kriminálka Los Angeles), lehké love story a několika vražd.
Na světě je spousta výborných kreativních, ba přímo geniálních umělců, kteří vytváří neskutečná díla. Bohužel spousta z nás má introvertní povahu a tak se mnohdy stane, že zůstaneme nedoceněni, že si naší práce nikdo nevšimne. A přitom je to v dnešní digitální době tak snadné se prosadit, dát o sobě vědět (pokud tedy něco umíte). Stačí jen pravidelně ukazovat ostatním, na čem právě pracujeme.
Když jsem před Vánocemi koukal na Palmknihách co si nahrát do čtečky, padl mi do oka titul Úsvit hackerů. Sice jsem hned po přečtení anotace zjistil, že to je něco úplně jiného, než jsem si představoval, ale i tak mě tento krátký text zaujal a nakonec i zlákal.
Tyhlety celoroční reporty mám fakt rád – baví mě podívat se do
Miroslav Žamboch se o průnik do upírské literatury zdárně pokusil v roce 2011 se svou knihou Visio in extremis, ve které si vytvořil svůj vlastní neotřelý svět s upíry (některé jeho nápady ohledně upírství byly opravdu originální). Nyní se do tohoto světa znovu vrací v dalším díle volné série „Klanové války“ nazvaném In Nomine Sanguinis (ve jménu krve).
O knize povídek z dob socialismu jsem věděl díky Twitteru ještě o nějaký měsíc dříve než oficiálně vyšla a protože jsem také jedno z husákových dětí (ročník 77) a chtěl jsem si zavzpomínat na roky dávno minulé, hned jsem si ji přidal na svůj seznam knih na přečtení.
Do webdesignu jsem začal fušovat někdy před sedmnácti lety, kdy jsem vytvořil své první webové stránky. Weby na zakázku jsem začal vyrábět o pár měsíců později, nicméně na plný úvazek jsem se k webdesignu dostal až v roce 2003. Tvorba webů v oněch dávných časech byla celkem jednoduchá – stačilo se naučit pár HTML značek (CSS se ještě moc nepoužívalo), alespoň trochu pochopit jak fungují webové servery, sehnat webový prostor a dostat na něj vytvořené soubory.