Začalo to někdy minulý týden, kdy jsem si s kamarádem Slávkem vyjel po stopách Houšteckého cyklomaratonu – projížděli jsme hlavně tu vzdálenější část trasy, kde jsou pěkné kopečky. Slávek pořád strašil, ale nakonec to tak strašný nebylo a když jsem mu to oznámil, tak se vytasil s Řípem – že to je jiný kopec a že se se mnou vsadí o basu piv, že to nevyjedu.
Takže při pvní příležitosti, kdy jsem měl trochu více času a kolega dovolenou jsme se na ten Říp vypravili – vyjeli jsme kolem jedné odpoledne a protože jsme měli oba horáče, tak jsme se rozhodli to tam vzít po turistické – přece jen na asfaltu je to na horáku docela nuda.
Takže jsme jeli z Klánovic po modré a žluté do Dolních Počernic, pak podél vlaku a Rokytky na Palmovku a po břehu Vltavy následně po červené až na Říp (celkem asi 77 km). Byla by to parádní projížďka, kdyby nezačalo pršet, největší slejvák jsme chytli na trase mezi Řeží a Kralupy – jel jsem tama před deseti lety a je to pořád stejně „ohubózní“ cesta – na jedné straně křoví, stromy, příkrý svah a kopřivy a na druhé straně kolmý sráz do Vltavy, v dešti labůžo. Zajímavé bylo, že jsme tam potkali několik cizinců s plně naloženými koly (nebo to byly dokonce elektrokola), ti si teda museli pořádně máknout.
Po čase jsem zjistil, že ta voda mi až tak moc nevadí – naštěstí bylo docela teplo a já měl jen dres, a ta voda tak nějak volně protékala, takže jsme za deště pokračovali dále k cíli. V polích pod Řípem dokonce přestalo pršet, zato se tam udělalo pěkně lepivé blátíčko, které jedoucí kola vystřelovala na všechny strany – moc hezký a srandovní pohled – Slávek se tak smál, až tam hodil tlamu, protože si nevšiml vyjeté koleje a krapet si znefunkčnil přehazovačku.
Pár kilometrů na to jsem zase já pro změnu v lese píchnul o dvoucentimetrový trn nějaké divoké trnky – výměna duše na zabahněném kole zabahněným jezdcem je vskutku dosti náročný úkon. Zejména když se na vás snese hejno komárů.
Malá poznámka pro možné následovníky – pokud se rozhodnete jet po červené, tak počítejte s tím, že budete minimálně dvakrát tlačit do šíleného krpálu v korytě potoka a mazlavého bahna a pak možná také se na některých místech prosekávat zarostlou stezkou – ti tůristi to tam nějak flákaj.
Nakonec jsme se dostali pod Říp, bohužel v trochu horší kondičce než jsem si původně představoval, takže nejvýše jsem došlapal k první vyhlídce (na trase po červené z Rovného), tam došly síly a tepovka se blížila infarktovým hodnotám. Původně jsem myslel, že to vyšlapu – na mapě to tak strašně nevypadalo 🙂
Reklama: Trička pro cyklisty
Z nedostatku času jsme to pak otočili a po asfaltu makali (za neustávajícího deště) a postupného smrákání zpátky domů. Dorazil jsem za tmy kolem deváté, vyflusaný ale náležitě spokojený – následovala horká sprcha a asi hodinové uklízení: očistit a namazat řetěz (zbytek se umeje někdy později), vyprat boty (když už byly komplet mokré), udělat něco s ostatním oblečením. Mile mě překvapilo, že tachometr, mobil v obalu na řidítkách i obě světla tu šestihodinovou cestu v dešti přežily bez větších následků (jen z tachometru se mi sloupala stříbrná barva).
Dodatečně přidávám jednu fotku od Slávka, zachycuje, kam až jsem to vyšlapal (to abych mohl příště porovnávat). Ač jsem to nevyšlapal až nahoru, přece jen jsem překonal jeho rekord o pár metrů 🙂
Malá závěrečná statistika
- celkem ujeto 133 km,
- převýšení 800 m,
- celková průměrná rychlost včetně tlačení 20.15 km/h (6.5 hodiny šlapání).
- záznam trasy ve formátu gpx pro případné následovníky (lze prohlížet online například pomocí webu TrekView).
20. 8. 2013
Parádní výlet, jen tak dále a více! A příště až na ten Říp 🙂
11. 3. 2014
Moc pěkný článek a super motivace – škoda, že se takhle nerozepisuje mnohem víc kurážných cyklistů 🙂
Letos Říp určitě padne!