Myslím, že není pochyb o tom, že jsem ten správný recenzent na tuto knihu – vždyť její přečtení a zrecenzování jsem dokázal odkládat plných 15 měsíců! A to jsem krom odkládání čtení jednu dobu odkládal i nalezení této knihy, protože jsem ji při stěhování někam založil. Ale nakonec jsem ji úspěšně objevil a s chutí dočetl.
Pokud jste na tom s odkládáním některých činností (a nemusí jít nutně o nepříjemné úkoly) obdobně jako já, rozhodně si recenzovanou publikaci přečťete – netvrdím, že vám pomůže (to je bohužel plně ve vaší režii), ale stoprocentně vám odhalí proč některé věci odkládáte a jak byste mohli s tímto nešvarem zatočit (tedy pokud se k tomu odhodláte).
Autor se v knize zaměřuje na to, jak se motivovat, jak se donutit opravdu něco udělat (akceschopnost), popisuje jak si získat a hlavně udržet spokojenost a v neposlední řadě jak se naučit vnímat věci více objektivně. Ke všem těmto oblastem nabízí různé praktické nástroje (sestavení osobní vize, buzer lístek pro opakující se úkoly, todo-today seznamy pro každodenní práci, a další).
Ač to vypadá jak typická americká motivující literatura, není tomu tak. Konkrétních motivujících případů z praxe je v knize pomálu, místo toho obsahuje mnohá vysvětlení proč se co děje, jaké jsou souvislosti, proč člověka něco motivuje a něco jiného ho vysává. Text je doplněn úžasnými náčrtky hlavních myšlenek, takže po čase stačí jen rychle prolistovat, prohlédnout obrázky a snadno si vzpomenete o čem která část pojednává.
Ke knize existují i webové a facebookové stránky s aktuálními informacemi, na kterých autor krom nových článků nabízí také přednášky, konzultace a workshopy (to pro případ, že by vám kniha nestačila).
Co mi kniha dala?
Nebudu vás lakovat, má prokrastinace se moc nezměnila, zkusil jsem jednu dobu používat buzer lístek, ale neměl jsem dostatek činností, které bych tam napsal. Osobní vize u mě také ztroskotala, protože jsem momentálně spokojený – za 10 let bych chtěl dělat to samé co teď a opravdu nemám momentálně žádné velké cíle. I když, jak tak nad tím od přečtení knihy přemýšlím, pár (menších) vizí by se našlo – a to je právě jeden z pozitivních přínosů této knihy – člověk začne více přemýšlet o své budoucnosti, o tom co ho baví a co by chtěl dělat. Statečně se také přiznám, že na nástroj „hrdinství“ jsem zatím nenašel odvahu. Ale ještě tomu dám určitě šanci, je fajn vědět, že tyto postupy a nástroje existují a až vyvstane potřeba, budu vědět, kde je najdu.
S prokrastinací mi kniha tedy moc nepomohla, ale dala mi hodně zajímavých podnětů, díky kterým jsem si uvědomil, jak některé procesy opravdu fungují, našel jsem pojmenování a vysvětlení některých stavů, které zažívám (flow, komfortní zóna, vnitřní motivace cestou) a to je na knihu hodně dobrý výsledek. Osobně mohu Konec prokrastinace jen a jen doporučit. Už teď vím, že se k ní v budoucnu několikrát vrátím.
P.S. Pro ty co poslední 2–3 roky neměli přístup na internet, kde se toto téma často probíralo: Prokrastinace = chorobné odkládání úkolů a povinností
Hodnocení: 10/10, Kniha roku (alespoň pro mě)
Petr Ludwig: Konec prokrastinace Jak přestat odkládat a začít žít naplno; Jan Melvil Publishing 2013, 271 stran, 349 Kč, ISBN: 978–80–87270–51–6
11. 9. 2014
K prokrastinaci: Všichni, kteří pracují na PC a mají tak vysokou šanci sklouznout do ztrácení času prokrastinací, doporučuji měřit svůj čas. Osobně mám free verzi TimeDoctor, kde jsem si zadal hlavní pilíře práce a jakmile jsem si začal čas měřit, začal jsem pracovat rychleji a efektivněji. Ve chvíli, kdy jsem skočil například na facebook, po 1–2 minutách se mě program zeptal, jestli stále pracuji, což mě zpátky „shodilo“ do pracovního režimu.
Zní to zvláštně, ale je dobré se kontrolovat, člověk alespoň ví, kolik času nad čím stráví.
S pozdravem
Patrik Fingr
http://frontmedia.cz