Knihu Harry Potter a kámen mudrců asi nemusím nikomu představovat, tu jistě každý zná. Jak to ale dopadne, když se této knihy chytne jiný autor a napíše na ní parodii?
Tak předně – abych následující hodnocení uvedl na správnou míru – nejsem příznivcem parodií (ani těch filmových), v knižní podobě jsem vlastně ještě žádnou nečetl a snad ani o žádné úspěšnější nevím (co vy, četli jste někdo parodii na jinou knihu?), takže následující text berte prosím s rezervou.
Harryho Pottera mám rád. Tedy nebylo tomu tak odjakživa, zprvu jsem jej díky veliké mediální masáži úspěšně ignoroval. Teprve poté, co mi kamarádka skoro násilím vnutila první tři díly, jsem ho vzal na milost, přečetl a byl jsem dosti nadšen. Později jsem skoro všechny díly přečetl i v angličtině (Rowlingová používá vcelku jednoduchou angličtinu, takže to bylo příjemné procvičení, jen nezvyklé názvy postav mě trochu mátly). Poslední díl jsem četl jen v angličtině (nechtělo se mi čekat na překlad) a líbil se mi asi nejvíce.
Když mi vydavatelství elektronických knih nabídlo tuto parodii k recenzi, tak jsem byl docela zvědav, jak si mí poradil autor recenzované knihy (autorem je Peter M. Jolin ale to je pseudonym Jany Divišové). Zpočátku to vypadalo, že Harry bude pěkněj záporňák, role dětí u Dooleyů byly přehozené, a já zjistil, že se mi záporná hlavní postava moc nelíbí, pak ale Harry postupně dospíval a zmoudřel. Děj v podstatě přesně kopíruje předlohu, jen jména jsou jiná (občas vtipná, občas jen rádobyvtipná) a některé reálie jsou zmodernizované.
Popravdě musím konstatovat, že u celé knihy jsem se zasmál snad jen jednou nebo dvakrát. Asi nejlepší pasáž byla ta, kde Wolfram (tak se tu jmenoval Voldemort) vysvětluje Harrymu, proč ho chtěl zabít a proč má na čele jizvu ve tvaru dvojitého V:
„To je tvoje vina, Trottele,“ pištěl podrážděně trpaslík. „Něco jsem udělal špatně, když jsem tě chtěl zabít. Asi jsem s tebou o ty dveře málo třísknul!“ „O jaký dveře?“ „Od záchoda!“ upřesnil Wolffram. „Proč myslíš, že máš na čele tu jizvu ve tvaru W? Kdybys byl tehdy větší, měl bys vedle ní ještě céčko!“
nebo vysvětlení názvu jedné koleje v Bradavicích (vlastně v Neštovicích):
„Hele, Bene,“ vzpomněl si náhle Harry, „tys mi to vlastně nikdy nevysvětlil. S tím Buziborem. Ten první den jsme se o tom bavili, že se nedá říct, že jsou tam ňoumové, že mi to vysvětlíš pozdějc. Tak jak to teda je?“ „No,“ zamyslel se Ben, „oni jsou takový extravagantní, víš, i co se týče těch intimních věcí.“ „Jo tak,“ došlo to konečně Harrymu, „jako homosexuálové myslíš?“ „Bisexuálové taky,“ přitakal Ben. „Většina absolventů z Buziboru se uplatní v showbussinesu nebo třeba v literatuře a prakticky všichni slavný a známý homosexuálové studovali právě v něm. Oscar Wilde, Elton John a tak.“
Na druhou stranu musím ale zase uznat, že kniha je napsaná čtivě, chytře a autor si pěkně pohrál s modernizací celé školy, kouzelníků a způsobů jejich utajení před mudly.
A pokud se ptáte, zda si přečtu další díly série, tak odpověď je „Ne děkuji pěkně, jednou mi to stačilo“, raději se podívám na ostatní „originální“ díla autora, mohly by být mnohem lepší než tato „parodie“.
Hodnocení: 4/10
Peter M. Jolin: Harry Trottel a kámen MUDr. Tse; Freetim(e)publishing 2012, 119 Kč (dostupné pouze v elektronickém formátu pdf, mobi, epub na palmknihách a iTunes)
