Co se vám vybaví, když se řekne jméno tohoto autora? Vsadil bych se, že to bude pes se jménem Bílý Tesák a povídky ze zmrzlého severu o dobývání zlata. A to je docela škoda, protože Jack London napsal mnoho mnohem lepších románů.
Narážím na to poměrně často – když někomu řeknu, že čtu Londona, tak se na mě divně koukne a zeptá se, zda se vracím do svých dětských let. A při tom mu díla jako Démon alkohol, Tulák po hvězdách, Cesta vůbec nic neříkají.
U mnoha autorů člověk přemýšlí, kde a jak na své příběhy přišli, jak je možné, že něco takového dokázali vymyslet. U Londona si tuto otázku klást nemusíte – on si to vše prožil, viz tento úryvek z jeho životopisu na české Wikipedii (podrobnější životopis najdete zde)
Od mládí žil dobrodružným životem. Byl námořníkem, zlatokopem, členem pobřežní rybářské hlídky i pirátským lovcem ústřic. Procestoval celé Spojené státy americké jako tulák – hobo. V době zlaté horečky se vydal na Aljašku, kde sice nezbohatl, ale později využil zkušeností ze severu ve svých povídkách a knihách.
Začal studovat na univerzitě, studium však nedokončil. Od dětství četl dobrodružnou literaturu, kterou později začal i sám psát. Zpočátku neměl úspěch – jeho styl psaní byl drsný a nezvyklý a pro vydavatele nepřijatelný. Postupně se však prosadil, nejprve svými povídkami z Aljašky a později vydával i romány. Byl socialistou, členem socialistické strany a odborů.
Psal námořní povídky, povídky a romány z aljašské přírody a podobně drsných prostředí lidské civilizace. Stal se i válečným zpravodajem v Rusko-japonské válce. Další oblastí byla díla se sociální tematikou.
Postupně se stal známým a uznávaným spisovatelem, ve své době zřejmě nejlépe placeným. Zbohatl, postavil si jachtu a vydal se na cestu kolem světa. Žil na svém ranči v Měsíčním údolí v Kalifornii. Přes své velké příjmy měl stálé finanční potíže, celý život také bojoval s alkoholismem (poprvé se opil v pěti letech a od puberty se opíjel pravidelně).
Spousta jeho knih je částečně autobiografická a to je jeden z důvodů, proč je mám tak rád – ty příběhy se skutečně staly a reálie, ve kterých se odehrávají, jsou skutečné.
Pokud tedy máte Jacka Londona zafixovaného jako autora dobrodružné literatury, doporučuji vám následující knihy, věřím, že po přečtení alespoň jedné z nich změníte svůj názor:
Tulák po hvězdách
Toto byla první „nedobrodružná“ kniha, kterou jsem od Londona četl, a doslova mi vyrazila dech – je to asi jeho nejlepší dílo. Darrel Standing je neprávem uvězněn, zažívá kruté zacházení od bachařů a tak jim pomocí sebehypnózy uniká a prožívá jiné životy, zatímco své tělo nechává spoutané v kobce ve svěrací kazajce. Až při psaní tohoto článku jsem se dozvěděl, že psal opět podle skutečných událostí: Jack London byl inspirován skutečným příběhem nevinně odsouzeného Ed Morrella, který si vytrpěl pět let samovazby. Londonovi se podařilo prosadit obnovu procesu a Morrell byl v lednu 1914 z věznice v San Quentinu propuštěn. Na základě jeho vyprávění autor vytvořil skutečnou báseň o svobodě a utrpení bezmocného jedince. V románu pak ostře obžaloval americkou justici a odhalil barbarsky surové metody vězeňských správců
Cesta
Cesta je sbírka autobiografických povídek, kde autor popisuje své tulácké období života, kdy jako tulák (hobo) a černý pasažér křižoval v nákladních vlacích celou Ameriku, nebyl to žádný med, mnohdy šlo skutečně o život (nehody, umrznutí), jindy jen o to, aby jej hlídači na nádražích nechytili.
Démon alkohol
London s alkoholem zápasil celý život, poprvé se opil v pěti letech a při dospívání již pil pravidelně – ne kvůli chuti alkoholu, ale proto, že to bylo v té době běžné, ba skoro nutné. Ale tato kniha není jeho obhjaobou, naopak je to propagace zákonu o prohibici, která se v USA v té době chystala.
Martin Eden
Odmyslíme-li si milostný příběh, který kniha obsahuje, je to opět autobiografický popis začátků Lonodonovy spisovatelské kariéry, kterou by si měl přečíst každý začínající spisovatel, aby pochopil, jak těžké to dříve bývalo (obdobný a neméně zajímavý autobiografický popis počátku literární dráhy jiného mistra pera naleznete také v knize O psaní od Stephena Kinga).
Měsíční údolí
Zdá se, že to je další romantický román se zamilovanou dvojicí, ale pozadí tohoto románu je mnohem zajímavější, realističtější a brutálnější. Celý příběh se odehrává v období generálních stávek v Oaklandu, kdy se ústřední dvojice nakonec rozhodne opustit město a své dělnické profese a raději se postavit na vlastní nohy a založit si vlastní farmu ve vysněném Měsíčním údolí. Každý, kdo skuhrá, jaká je tu teď krize a není práce, by si to měl přečíst, aby pochopil v jakém blahobytu žije.
Rudý mor
Zatím naposledy mě Jack London překvapil post-katastrofickou novelou, kterou napsal už v roce 1915 (některá vydání vyšla s názvem Šarlatový mor). Pojednává o neznámé chorobě, která zkosila naprostou většinu obyvatelstva světa. Zajímavé je, že tato událost se podle jeho díla odehraje letos (rok 2012). O tom, jaké to bylo vypráví stařec svým vnukům a zároveň to srovnává s tehdejší současností. Některé věci jsou trochu přehnané, jiné zase hodně realistické.
Ale abych se vrátil nazačátek – občas také velmi rád šáhnu po jeho povídkách z dalekého severu (nejraději mám povídkovou sbírku Mezi zlatokopy, která obsahuje příběhy sehrané dvojice Shortyho a Smokea) nebo po romantickém románu Bílý den. Zmíněného Bíleho tesáka jsem četl snad jen jednou, když jsem byl malý a až tak moc se mi nelíbil.
