Moje cesta k čaji

GunPowder - můj oblíbený čajNedávno jsem nad ochutnávkou lepší sorty černého sypaného čaje z Cejlonu (Ceylon Ratnapura FBOPFEXSP NEW VITHANAKANDE) zavzpomínal, jak jsem se k tomu svému čajomilství vlastně dostal, co všechno jsem musel vypít, než jsem se potkal svou oblíbenou Senchu a věřte mi, byla to docela dlouhá cesta, budu vám o ní teď vyprávět…

Doma jsme vždycky vařili bylinkové čaje z vlastnoručně natrhaných a na půdě nasušených bylinek (a že jich bylo dobrých 50 různých druhů). Ovocné čaje se u nás vůbec nepily a černý (říkalo se mu ruský) jen když někoho bolelo břicho. Ani si nevzpomínám, že bychom měli doma nějaké pytlíkáče.

Když jsem se přestěhoval na kolej, tak jsem si vozil bylinky s sebou, ale byl jsem líný to připravovat a potom uklízet, takže jsem si koupil i nějaké černé čaje pytlíkové – tuším, že to byla Jemča nebo Pigi. A když jsem fakt spěchal, tak jsem si udělal Expreso Tea – to je takový sirup s čajovo-rumovou příchutí, který se zalije horkou vodou. Kupodivu dělají to dodnes a já si ho občas dopřeju (ale piju to jako studenou šťávu a ne jako teplý čaj), docela mě překvapilo, že v tom dnes nejsou ani žádné chemické svinstva. Po několika letech jsem objevil (nebo se začaly objevovat) černé čaje s příchutí – myslím, že s tím tenkrát přišel jako první Lipton, tak jsme na pokoji zkoušeli různé druhy a až na citrusy to bylo lepší než ten neochucený Pigi.

No a pak jsem objevil čajovny a tam mi zachutnaly sypané černé čaje ochucené různými květy nebo sušeným ovocem – čím exotičtější, tím lepší. Pořídil jsem si čajítko, skleněnou konvici a začal si kupovat tyto ochucené sypané čaje. Dodnes si pamatuji, že nejchutnější byl Irish Cream s kousky čokolády (jednou za pár let neodolám a koupím si ho) a naopak nejhorší byl čaj s okvětními lístky růže (to se nedalo pít, vonělo to jak drogerie nebo nějaká levná voňavka).

O něco později mi kamarádka přinesla ochucený zelený čaj – to byla zase velká změna, dodnes si pamatuji ty dvě krabičky – Jemča zelený čaj s broskví a Teekane s Opuncií. Zelené čaje mi zachutnaly a tak jsem si krom těchto pytlíkáčů dopřával i sypané ovoněné čaje (opět různé květy a exotické ovoce, převážně nakupované u Oxalisu).

Poslední člověk, který mi v čajích ukázal nový směr byl pak kolega v práci – díky slušnému rozpočtu na občerstvení jsme si mohli kupovat do práce hodně dobré čaje (převážně z Dobré čajovny). Takže jsem díky němu objevil nepoznané chutě kvalitní senchy, oolongu nebo darjeelingu, zjistil jsem, že zelený čaj je dobrý sám o sobě a rozhodně nepotřebuje, aby byl ochucený dalšími aromatickými přísadami, které jeho chuť utlumí. Taky jsem si konečně koupil (nejednu) pořádnou čajovou konvičku (viz obrázek v záhlaví blogu) a začal za čaje utrácet trochu více.

Moje první čajová konvička

Mé nejoblíbenější čaje

  • nejraději mám opravdu kvalitní senchu (nejlépe z Dobré čajovny) – s tím co koupíte například u Oxalisu se to opravdu nedá srovnávat. Sice je dražší (200–300 Kč za 50g, ale vyplatí se). Mám strašně rád tu její „mořskou vůni“.
  • Gun Powder je další velký oblíbenec – fascinuje mě u něj jeho kouřová vůně a dovede mě pořádně nakopnout.
  • Genmaicha má krásnou barva nálevu a originální nezaměnitelnou chuť – je zajímavé, že když jsem ji zkoušel poprvé, tak mi nezachutnala
  • Oolong chuťově moc nerozlišuji jeho horší/lepší sorty, takže piju spíše ty levnější. Ale objevil jsem přece jen jeden výraznější, který mi opravdu zachutnal – Mléčný oolong (konkrétně nai xiang oolong), myslím, že jsem na něj natrefil v Čajové zahradě na Masarykově nádraží cestou z/do kanceláře.
  • Darjeeling – dodnes nechápu co na něm lidi vidí, pro mě to je takový průměrný čaj (i když ta várka z poslední objednávky mi docela zachutnala).
  • PuErh – kdysi jsem si koupil pytlíkáč PuErhu, protože mě zaujala grafika na krabičce, pak jsem si ho udělal a vylil, neboť jsem si myslel, že je hodně dlouho prošlý. Až po prostudování krabičky, kde se psalo, že má zemitou chuť a jeho vůně připomíná zatuchlou knihovnu, jsem tenhle čaj „pochopil“. Občas si ho dopřeju, ale rozhodně nepatří mezi mé nejoblíbenější. Dodnes si pamatuji pěkný vtip: Dejte si ránek šálek Pu-erhu a máte jistotu, že vás ten den již nic horšího nepotká 🙂
  • Občas si dám i Yerba maté, ale začíná mi vadit, jak je to nasládlé
  • Ochucené čaje jsem skoro opustil, z pytlíkáčů zůstávám jen u Opuncie, Vanilky a Jasmínu (ten si kupuji i sypaný).
  • Ovocné čaje až na hodně hodně řídké výjimky nepiji vůbec.
  • bylinek zůstávám věrný mátě, zázvoru, šalvěji, mateřídoušce, meduňce a šípku.
  • A z těch černých čajů jsem si oblíbil karamelový od Dilmahu. A skoro každý večer si dám nějaký ten Cejlon, ale nic extra – nějak u těch černých chuťově moc nerozlišuji.

Kde nakoupit?

Když je nejhůř, koupím si čaj v čajovně či čajovém krámku cestou do práce (Oxalis , Čajová Zahrada a další) – kvalita i cena je průměrná. Raději si ale připlatím a vyberu si něco v Dobré čajovně a nebo objednám na webu firmy Amana (caj.cz) – cena i kvalita je zde vyšší.

Nedávno jsem četl povzdech Marka Prokopa na jeho blogu Do košíku (mimochodem je to moc zajímavý blog o budování eshopu s čajem – více o eshopu a méně o čaji) o tom, jak propadl chuti kvalitního černého čaje a docela mě to zaujalo, protože mezi černými čaji ty chutě moc nerozlišuji. A tak jsem si chtěl nějaký extrakvalitní vyzkoušet – ale kde ho koupit, když všude dávají minimálně 50g (což je u této sorty řádově 100 Kč a já bych pak nerad dva roky koukal na zbytek čaje, který mi nechutná). Naštěstí jsem objevil, že Amana nabízí i malé ochutnávací vzorky (10g za cenu cca 30g), takže jsem si jich objednal hned několik. Nevíte o nějakém dalším obchodě, kde je možné objednat si vzorky? Nebo třeba celou kolekci vzorků za výhodnější cenu?

Jo a ten černý čaj, kterým tento článek začínal a jehož vzorek jsem si zakoupil, mi nakonec moc nechutnal. Teda byl dobrý, ale osobně jsem nezaznamenal moc velký rozdíl oproti jakémukoliv jinému černému čaji (třeba i pytlíkáči). Holt jsem na ty zelený…

Jaká byla vaše cesta k čaji, které jsou vaše nejoblíbenější čaje a kde nakupujete?

Petr Václavek

Zobrazit příspěvky od Petr Václavek
Grafik na volné noze, kterého živí kreslení pro zahraniční microstock fotobanky, příležitostný fotograf, tvůrce dubánků, velký lenoch, čajopijec, a vášnivý čtenář.

26 Komentářů

  1. Janek
    1. 11. 2013

    Kupuji Harney&Sons z http://www.la­bohemecafe.cz/…ons-caj.html

    Pěkný článek. Piju zelené čaje. A genmaicha mi byla doporučena a je skvělá.

    Odpovědět
  2. Petr Václavek
    1. 11. 2013

    Janku, díky za tip. Já raději kupuji menší množství (a i tak mám spoustu zbytků – čajů, které jsem koupil nebo dostal a až tak moc mi nechutnaly). Aspoň toho pak stihnu více ochutnat a mám je čerstvé 🙂

    Odpovědět
  3. Jindrew
    1. 11. 2013

    Mně teda genmaicha napoprvé taky nechutnala, podruhé už jsem nezkoušel ;). Milky oolongy mám taky rád.

    V poslední době jsem si oblíbil hořký čaj (odtud http://www.ca­jovydychanek.cz/…rky-caj.html). Je to fakt hořký, ale tak nějak zvláštně, že mi to chutná ).

    Odpovědět
  4. Petr Václavek
    1. 11. 2013

    Jindrew, díky za tip na „Ku Ding Cha“, hořké chutě mám rád, takže určitě ochutnám!

    Odpovědět
  5. yanca
    1. 11. 2013

    Doporučuji zavítat někdy sem: http://bily-jerab.cz/index­.php/cs/ Ale pozor, já tam při koupi čajů vždy zůstanu tak hodinu a ochutnávám a ochutnávám a pak toho nesu mnohem víc, než pro co jsem přišel.

    Co se týče čajů, tak já na kvalitní Darjeeling nedám dopustit. Ale trvalo mi dlouho, než jsem si našel ideální způsob přípravy. První nálev na 85 stupňů a jen dvě minuty, druhý na stovku na tři minuty, třetí stovkou tak na šest, sedm minut. Při třech chutných nálevech je i vysoká cena celkem ospravedlnitelná. 😉
    Pak ještě piju bílou pivoňku (bai mu tan), moc rád občas pražené maté, yogi čaj, masala… A pak samozřejmě bylinky a šípky a tak.

    Odpovědět
  6. Petr Václavek
    1. 11. 2013

    Bílého Jestřába znám, kupoval jsem tam konvičku, jejíž podobiznu jsem namaloval a publikoval v článku 🙂 A když jsem ještě sídlil na Andělu, tak jsem tam chodil nakupovat čaje, teď už to mám trochu z ruky.

    Odpovědět
  7. Garganel
    1. 11. 2013

    Mne zas chutia čaje:
    Noc v Bagdade
    Čierny čaj so škoricou. Typická vôňa škorice v spojení s čiernym čajom dáva jemne euforizujúci nápoj. Škorica zlepšuje trávenie, zmierňuje nadúvanie a pocity napätia v črevách. V stredoveku sa škorica používala aj na liečenie depresie. Podávame mierne sladený. Doporučujeme dosladiť karamelom.

    Šaj Bil Hel
    Čierny čaj s kardamonom. Pikantná chuť tohto orientálneho korenia v spojení so silným čiernym čajom dáva posilňujúci nápoj. Arabi tento čaj silno sladia. Kardamon pochádza z Indie, kde ho označujú za „kráľa korenia“. Má pozitívne účinky na hladinu hormónov a zrýchľuje krvný obeh. Podávame sladený.

    Bubu
    Čierny čaj ochutený čokoládou pripravený v mlieku, šľahaný a sladený. Táto receptúra má svoje korene v starom Holandsku, ktoré bolo po stáročia veľkým dovozcom čaju a mnohých ďalších pochúťok a korenín zo vzdialených kolónií. Vhodný po návrate z prechádzky.

    Adrak
    Zázvorový čaj s citrónom a čiernym korením. Podľa receptu z kuchyne Hare Krišna. Je výnimočne štipľavý a silne sladený. Okrem jeho afrodiziakálnych účinkov je výborný proti prechladnutiu, ideálne prečisťuje dýchacie cesty. Tento zázračný čaj podporuje v tele látkové premeny a očisťujúco pôsobí na tráviace ťažkosti.

    China Sencha Superior /čina senča/
    Špičková čínska varianta najobľúbenejšieho japonského čaju. Jedná sa o ľahko naparovanú Senchu s drobnejšími zelenými lístkami zakrúteného aj ihličkového tvaru. Nálev pripravený z týchto lístkov má svetlo zelenú farbu a má sladkasto, trávovo sviežu chuť s jemnými tónmi kvetov.

    Odpovědět
  8. Kamil Staš
    1. 11. 2013

    Pěkně popsaná cesta, gratuluji k stále kvalitnějšímu čaji který vyhledávaš. Jde vidět že jsi se propil do určité kvality. Teď si dej pozor aby jsi moc nezačal toužit ještě po větší kvalitě, protože jak dnes vnímáš rozdíl mezi Oxalisem a Dobrou čajovnou, tak máš před sebou ještě možnost objevit další kvalitu, která je zase o stupeň výš. Dobré čajovny jsou dobré. Někdy mají skvostné kousky, ale díky tomu že musí nakupovat ve velkém pro všechny své pobočky a musí nabízet čaje jen z franchizy, tak nemohou reagovat na jiné poklady, které na trhu jsou. Proto je lepší chodit na čaj do čajoven kde majitel miluje čaj a hledá to nejlepší. Kvalita se totiž sem tam liší rok od roku i v rámci jedné zahrady. Pokud chceš se o čaji dovědět víc a najít kvalitu, tak si zkus zjístit kde má přednášky a degustaci pan Prachař a zajdi si na něho. Má firmu s hodně kvalitním čajem. http://longfen­g.cz/ Přeji mnoho radosti nad kvalitním čajem. A PS: až se propiješ k Darjeelingu, archivním Puerhum a kvalitním ollongům, tak pochopíš co na něm lidé vidí. Jsi na dobré cestě.

    Odpovědět
  9. Petr Václavek
    1. 11. 2013

    Garganeli díky za tipy, určitě některý z nich otestuji! Teď v zimě začínám dostávat chuť na černý čaj 🙂

    Odpovědět
  10. Petr Václavek
    1. 11. 2013

    Kamile díky za skvělý komentář, díky němu jsem si uvědomil, že ještě nejsem v cíli, že mě ještě čeká dlouhá cesta za lepším čajem. Aspoň se tak mám na co těšit.

    A s tím Darjeelingem a Puerhem naprosto souhlasím, k tomu se musí člověk propít 🙂

    Odpovědět
  11. Jonny
    4. 11. 2013

    Kdysi (když jsem holdoval čaji) mě oslovil Lapsang Souchong (zheng shan xiao zhong cha).
    Ale je u něj náročné najít optimální („nejchutnější“) dobu louhování.

    Odpovědět
  12. Petr Václavek
    5. 11. 2013

    Jonny a ty už čaji neholduješ, nebo jak tomu mám rozumět? To si ani nedovedu představit ty důvody, proč jsi jej opustil.

    Jinak uzený čaj jsem párkrát zkoušel a na mě je ta uzená chuť moc výrazná a evokuje mi domácí uzené, takže mám z něj rozporuplné pocity 🙂

    Odpovědět
  13. Martin
    5. 11. 2013

    Jestli máš rád zelené čaje, tak doporučuji japonské. Třeba taková Tamaryokucha je výborná.

    Odpovědět
  14. Petr Václavek
    5. 11. 2013

    Martine, jestli to chápu dobře, tak to je druh japonské senchy s takovou trávově mořskou chutí a to je přesně to, co mi chutná 🙂

    Odpovědět
  15. Jonny
    6. 11. 2013

    Mno… Když mi bylo takových 16–19, tak jsem v tom vězel až po uši. Všechna ta sítka, sáčky, konvička…
    (Tedy ne že bych byl kdovíjak sběhlý/zkušený, ale měl jsem to nadšení.)
    Pak jsem „najednou“ zjistil, že nejčastěji piju sáčkovou mátu od teekane, nebo čaj z čerstvého zázvoru (nebo kombinaci), případně nať z třapatky (herba echinacea). A ukazuje se, že jsem tak spokojený. Jednou za čas si gunpowder rád dám, ale je ta na hony daleko tomu, že by to byla součást mého bežného dne/týdne/měsíce.
    Mám spoustu času se k čaji ještě vrátit, ale momentálně ho vytěsňují jinačí věci…

    Odpovědět
  16. hokič
    6. 11. 2013

    Díky za prima článek. Mně před lety daroval čaj kamarád k narozeninám. A říká – zalej to, až to bude chutnat jako ponožky, tak to je hotový. No – chutnalo to jako ponožky.

    Od té doby piju maximálně tak Grešíkovy bylinky. Ale spolu s Markovým blogem jsi mě docela navnadil, asi tomu dám ještě druhou šanci 🙂 Dík!

    Odpovědět
  17. Radek Věchet
    8. 11. 2013

    Pěkný článek, příběhy cesty k čaji se dobře poslouchají/čtou.

    Jinak Puerh je podle mě love or hate. Mě chutnal na první dobrou a znám člověka, kterému se po ochutnání udělalo fakt špatně. Ale rozhodně doporučuji po těžkém jídle jako pomoc žaludku.

    Mě k čaji dostala starší sestra, když začala pracovat v Kolínské Čajovně Setkání. To jsem někdy mezi 13–14 rokem zjistil, že musím přestat sladit, pokud chci poznat rozdíl mezi pytlíkáčem a sypaným čajem. Uchvátila mě atmosféra čajoven no a od té doby to jde se mnou z kopce 🙂 Jen moje vlastní lenost mi brání pít sypané čaje pořád. Nebaví mě hlídat teplotu, čas luhování atd.
    Chutnají mi nejvíc zelené čaje, jejich ochucené varianty a momentálně oolongy. Na zahrádce pěstujeme vlastní mátu a doma si občas vyhraju s masalou hezky podle receptu s kořením rozdrceným v hmoždíři, čerstvým zázvorem a pravým medem – žádná předpřipravená směs. Takže už mi nikde jinde nechutná :-/ Podobně jako s kávou.. ale to je zase jiný příběh.

    Odpovědět
  18. Monika
    11. 11. 2013

    Já bych ti mohla doporučit zelený Japonský čaj Matcha je to opravdu netradiční čaj s nevšedním zážitkem a servírováním 🙂 dodá spoustu energie, pije se horký i jako ledový, také se z něj pečou úžasné cukrovinky. Myslím, že stojí za vyzkoušení 🙂

    Můj ověřený obchod odkud nějaký ten rok nakupuji převážně bylinky a také čaje:
    http://www.sal­viaparadise.cz/…a-p-504.html?…

    Odpovědět
  19. Petr Václavek
    11. 11. 2013

    Radku, zpracuj Vlastíka v práci, ať zase koupí nějaký čaj do kanclu 🙂

    Určitě to nebude nic těžkého. Za dob, kdy jsem tam pracoval, jsme si dávali sypaný čaj z Dobré čajovny každý den!

    Odpovědět
  20. Petr Václavek
    11. 11. 2013

    Moniko, o Matche (práškovém čaji) vím, chystám se na něj už dlouho, ale říkal jsem si, že si ho dám někdy v čajovně, ať vím, jak chutná správně připravený. Jen jaksi jsem v žádné čajovně dobrých 10–15 let nebyl!

    Ale konec výmluv, v příští mé čajové objednávce tento čaj určitě bude!

    Odpovědět
  21. Tom
    24. 1. 2014

    Pěkný článek, některé čaje ještě neznám. V podstatě jako bych četl o svojí cestě čaje.

    Přestože piji většinou zelené neochucené čaje, tak mými favority pořád jsou čaje začínajíc na Meng Ding, např. Meng Ding Cui Yu nebo jiné čaje z pohoří Meng Ding. A pak Mink oolong. A kdysi jsem měl na čajovém festivalu japonské Goyokuro, na které nezapomenu. Ale to je dost drahé. A z exotiky mi hoodně chutnal černý čaj se jačím máslem(slaný). Přetože nesladím, tak taky miluju černý čaj s domácíma zaveřenýma malinami. Dávkuju si je tak, abych s nima celý rok vydržel.

    Z tohodle pohledu se mi líbilo Rusko a Čína, kde je v každém vlaku zdarma k dispozici čajovar. A člověku stačí cestovat s pytlíkem čaje a nádobou zvanou „tea travel mug“ (https://www.go­ogle.cz/search?…)

    V Číně pak v každém podniku mají termosky s vařící vodou a člověk si při obědě dělá čaj do svého cestovního čajníku, pokud nedostane k jídlu čaj zdarma. A v čajových obchodech v Číně měli čaje udělané k ochutnání z malých kelímků, což mi v česku docela chybí.

    Odpovědět
  22. Janinka
    8. 8. 2015

    Já osobně mám Čajovou zahradu jako obchod s čajem nejraději, jejich čaje mi dosud chutnaly nejvíce ze všech, kupuju je pro celou rodinu 🙂

    Odpovědět
  23. Alena
    29. 9. 2016

    Je to zvláštní, ale na chuť čaji jsem přišla až teď, dávala jsem přednost kávě. Od kamarádky jsem ale dostala čaj v bio kvalitě a nestačila jsem se divit. Je výborný, člověk když zná jen ty krabičky z obchodů, by neřekl že je to takový rozdíl. Ty ze supermarketu nemají žádnou chuť a ani vůni. Z https://www­.fiho.cz/bio-caje/ objednávám čaje i kávu, občas nějaké koření. Teď v tomto počasí není nic lepšího než dojít z práce a sednout si s teplým, výborným čajem a odpočívat 🙂

    Odpovědět
  24. Dave
    9. 10. 2018

    Zkušeným to asi moc novinek neprozradí, ale pro začátečníky jako jsem já doporučuji pro inspiraci a přehled mnoha různých čajů stránku https://www.co­vybrat.cz/nej­lepsi-caj/ . Končím s čaji z pytlíku a vydávám se na průzkum pravého čaje 🙂

    Odpovědět
  25. Pitík
    10. 2. 2019

    Mně to pomohlo, ale obecně si myslím, že dost záleží i na podmínkách, jak čaj vaříš tak noo :).

    Odpovědět
  26. Pavel
    18. 6. 2019

    Jedna z důležitých věcí pro dobrý čaj je kvalitní měkká voda. Buď kvalitní pramen/studánka s měkkou vodou nebo kohoutkovou prolít přes filtrační konvici. Na netu se najdou. Chuť čaje dostanete na tu správnou dimenzi. Ne žádnou balenou vodu.
    No a další pro kvalitní a chutný čaj, mimo správný postup přípravy, je kvalitní čaj. Je dražší, ale vyplatí se to. A uděláte i více nálevů. Takže zjistíte,že to zase až tak drahé není.
    Příjemné čajování:-)

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Skočit na začátek stránky