VÁCLAVEK WEBLOG

Letos jsem přečetl 56 knih (to je o 6 více než loni – je vidět, že jsem měl více času a nebo jsem četl hubenější knihy), některé z nich byly sice slabší, ale většina byla nadprůměrná a našlo se i pár takových, kterým se určitě ještě vrátím a přečtu si je znova (několikrát).

Knihu Harry Potter a kámen mudrců asi nemusím nikomu představovat, tu jistě každý zná. Jak to ale dopadne, když se této knihy chytne jiný autor a napíše na ní parodii?

Tak předně – abych následující hodnocení uvedl na správnou míru – nejsem příznivcem parodií (ani těch filmových), v knižní podobě jsem vlastně ještě žádnou nečetl a snad ani o žádné úspěšnější nevím (co vy, četli jste někdo parodii na jinou knihu?), takže následující text berte prosím s rezervou.

Blíží se konec roku a rekapitulace. Proto jsem se rozhodl sepsat report za poslední dva měsíce mého pobytu na volné noze o trochu dříve. Navíc na fotobankách se blíží mrtvé období (konec prosince) a tak už nemá smysl tvořit pro ně další vánoční motivy (schváleny by byly beztak až po vánocích). Tentokráte bude report díky fotografiím trochu více vizuální, snad to nebude na škodu.

Co se vám vybaví, když se řekne jméno tohoto autora? Vsadil bych se, že to bude pes se jménem Bílý Tesák a povídky ze zmrzlého severu o dobývání zlata. A to je docela škoda, protože Jack London napsal mnoho mnohem lepších románů.

Narážím na to poměrně často – když někomu řeknu, že čtu Londona, tak se na mě divně koukne a zeptá se, zda se vracím do svých dětských let. A při tom mu díla jako Démon alkohol, Tulák po hvězdách, Cesta vůbec nic neříkají.

Když jsem začal více tvořit grafiku, začal jsem potřebovat více a více fontů a začal jsem mít pomalejší a pomalejší systém a čím dál větší bordel ve fontech. Nakonec jsem si řekl dost a začal jsem hledat pořádný font manager.

Nějakou dobu jsem si vystačil s jednoduchým ListFontem, který jsem používal pro rychlé vyhledání ideálního písma pro daný text. Později, když už bylo fontů mnohem více, už mi nestačil.

Když jsem nedávno dočetl knížku Born to Run (Zrozeni k běhu), byl jsem přímo nadšen a začal jsem ještě více běhat (dokonce jsem to zkusil i naboso) a půjčovat si knihy o běhání a cyklistice. Bohužel na nic moc zajímavého jsem nenarazil. Ale pak jsem si vzpoměl na kolegou cyklistou doporučovanou knížku o kole – docela ji vychvaloval, i když podle toho co říkal to bylo něco dost jiného, než jsem hledal, ale stejně jsem si ji od něj půjčil. Říkal jsem si, že by to mohlo být nakonec něco motivujícně nakopávajícího.

Jak je rok dlouhý, tak nenafotím skoro nic, a už vůbec nic nedám sem na svůj fotoblog. Ale pak příjde podzim a mě ty barvy prostě vyženou do lesa. Tomu se prostě nedá odolat. Letos jsem něco nafotil i na svých cyklovýletech.

Nedávno jsem zjistil, že už to je rok, co si užívám života na volné noze. Jaký ten rok byl, co mi přinesl a jak to vidím dál? Před sumarizací roku bych rád ještě shrnul pár událostí za uplynulé dva měsíce (srpen a září), aby bylo mé reportování úplné.

O knize Zrozeni k běhu (Born to run) jsem slyšel pět samou chválu a to hned z několika stran. Raději jsem si tedy od ní moc nesliboval a když jsem ji konečně sehnal, tak se do ní začetl bez předsudků. A musím nekriticky přiznat, že mě nadchla – je to asi nejlepší kniha o běhání, jakou jsem kdy četl.

Fakt hustej nářez je pokračování knihy Hustej nářez ze série Bratrstvo krve od autora Františka kotlety. První díl vyšel před dvěmi lety a byla to jedna z mála Kulhánkovinek, která se mohla srovnávat s legendárním Nočním Klubem (více o tomto žánru viz Jiří Kulhánek, jeho krvavé akční knihy a následovníci). Kromě akčního děje a spousty skvělých hlášek obsahovala také nové myšlenky a nápady ohledně rasy upírů (asi nejgeniálnější bylo vysvětlení jejich původu).