VÁCLAVEK WEBLOG

Peníze nebo život! Co byste si vybrali? Rozhodně to není nijak příjemná volba – zejména pokud vám tuto otázku položí v temném zákoutí hrozivě vypadající chlápek vyzbrojený pořádným žabikuchem. Předpokládám, že každý by zvolil tu druhou možnost, tedy život. Ovšem když se nad tím zamyslíte, tak spousta z nás si v reálném životě vybírá ty peníze a raději chodí do práce, dělá přesčasy a šplhá vzhůru po kariérních štaflích co nejvýše k vrcholu, aby si „na stáří“ užil ty těžce vydělané peníze a nebo aby si mohl koupit lepší auto, větší televizi, dovolenou na luxusnější pláži… Málokro si uvědomí, že existuje druhá volba a tou je užívat si život a dělat co vás baví, ale osobně znám jen pár lidí, kteří dali v práci přednost zábavě před finančním ohodnocením.

Konečně se zase jednou dočkali fandové Koniáše a milovníci fantasy příběhů z pera Miroslava Žambocha – tento nadaný autor napsal další knihu z koniášova světa (naposledy se tak stalo v roce 2010, kdy vyšla povídková sbírka Čas žít, čas umírat s Baklym a to už je hodně dávno).

Děj románu Ve službách klanu se sice neodehrává ve stejné době, kdy žil Koniáš a Bakly, ale o několik století dříve, ještě před velkou válkou čarodějů, kdy kouzla a magie se používaly poměrně běžně.

Jen náhodou jsem zjistil, že vyšel poslední (třetí) díl Bratrstva krve od Františka Kotlety (kdo nezná tohohle chlápka, tak by si měl rychle doplnit své znalosti, například z povedeného rozhovoru uveřejněného na webu FantasyPlanet). Možná si ještě pamatujete na v létě vydaný druhý díl (Fakt hustej nářez) – ten byl na rozdíl od toho prvního krapet pomalejší, nudnější, prostě to byla taková vycpávka. Snad jen jeho závěr byl hodně napínavý a bohužel přímo chirurgicky přesně uťatý tak, aby to čtenáře co nejvíce naštvalo a napnulo. Naštěstí to autorovi nakonec netrvalo ani rok a tak čtenáři konečně můžou vydechnout a v klidu si přečíst, zda to monstrum na konci druhého dílu byl Uhřík nebo ne.

O této knize jsem na Twitteru slyšel spousty chvály (stejně jako o dalších knihách nakladatelství Jan Melvil publishing – mají ty sociální sítě prostě zmáklý), takže jsem se vypravil do obchodu, že se na ni před vánocemi podívám.

Já vím, že o Jacku Londonovi jsem tu už psal – tedy hlavně o jeho méně známých, ale o to zajímavějších dílech. Ale nedá mi to. O vánocích jsem u rodičů narazil na jednu starou odrbanou knížku s názvem Námořník na koni, což je životopisný román pojednávající právě o Jacku Londonovi, který napsal Irving Stone.

Letos jsem přečetl 56 knih (to je o 6 více než loni – je vidět, že jsem měl více času a nebo jsem četl hubenější knihy), některé z nich byly sice slabší, ale většina byla nadprůměrná a našlo se i pár takových, kterým se určitě ještě vrátím a přečtu si je znova (několikrát).

Knihu Harry Potter a kámen mudrců asi nemusím nikomu představovat, tu jistě každý zná. Jak to ale dopadne, když se této knihy chytne jiný autor a napíše na ní parodii?

Tak předně – abych následující hodnocení uvedl na správnou míru – nejsem příznivcem parodií (ani těch filmových), v knižní podobě jsem vlastně ještě žádnou nečetl a snad ani o žádné úspěšnější nevím (co vy, četli jste někdo parodii na jinou knihu?), takže následující text berte prosím s rezervou.

Co se vám vybaví, když se řekne jméno tohoto autora? Vsadil bych se, že to bude pes se jménem Bílý Tesák a povídky ze zmrzlého severu o dobývání zlata. A to je docela škoda, protože Jack London napsal mnoho mnohem lepších románů.

Narážím na to poměrně často – když někomu řeknu, že čtu Londona, tak se na mě divně koukne a zeptá se, zda se vracím do svých dětských let. A při tom mu díla jako Démon alkohol, Tulák po hvězdách, Cesta vůbec nic neříkají.

Když jsem nedávno dočetl knížku Born to Run (Zrozeni k běhu), byl jsem přímo nadšen a začal jsem ještě více běhat (dokonce jsem to zkusil i naboso) a půjčovat si knihy o běhání a cyklistice. Bohužel na nic moc zajímavého jsem nenarazil. Ale pak jsem si vzpoměl na kolegou cyklistou doporučovanou knížku o kole – docela ji vychvaloval, i když podle toho co říkal to bylo něco dost jiného, než jsem hledal, ale stejně jsem si ji od něj půjčil. Říkal jsem si, že by to mohlo být nakonec něco motivujícně nakopávajícího.

O knize Zrozeni k běhu (Born to run) jsem slyšel pět samou chválu a to hned z několika stran. Raději jsem si tedy od ní moc nesliboval a když jsem ji konečně sehnal, tak se do ní začetl bez předsudků. A musím nekriticky přiznat, že mě nadchla – je to asi nejlepší kniha o běhání, jakou jsem kdy četl.