Suzanne Collins: Hunger Games

Hunger games je akční sci-fi trilogie (napsala ji Suzanne Collins), která je momentálně hodně populární, jelikož právě proběhla premiéra filmového zpracování prvního dílu. Díky této popularitě jsem se o této knize dozvěděl – kolega mi líčil děj prvního dílu a divil se, že to neznám. Každopádně jeho pošťouchnutí padlo na úrodnou půdu, protože mě to vcelku zaujalo – připadalo mi to velmi podobné jiné knize – Running Man od Stephena Kinga.

Tu jsem četl před asi 15 lety, takže mé vzpomínky mohou být mírně zkreslené, ale jedno vím naprosto jistě – filmové zpracování Running Mana s Arnoldem v hlavní roli má s původní předlohou společný jen ten název.

Zpátky k trilogii. Jednotlivé díly se jmenují:

• Aréna smrti
• Vražedná pomsta
• Síla vzdoru

Děj se odehrává v Americe v neurčité budoucnosti, nejspíše po globální válce. Lidstvo přežívá jen na několika málo místech. Jedním z nich je Kapitol a 13 krajů kolem něj, které se kdysi v minulosti proti němu vzbouřily a povstaly. Ovšem Kapitol je porazil, exemplárně vyhladil 13. kraj a na připomenutí podřízenosti ostatních krajů musí tyto posílat každý rok dvě děti na jejich haldové hry – boj v aréně o přežití, kde vítěz je jen jeden. Tyto hry jsou samozřejmě v Kapitolu nesmírně populární a jsou televizí přenášeny do všech krajů…

Hrdinkou románu je 17ti letá Katniss, která vyrůstá ve 12. kraji, kde se těží uhlí. Když přišla o svého otce (výbuch v dole), musí se postarat o matku a mladší sestru… A pak nastane onen den, kdy se losují jména nových hráčů. Jako první bylo vylosováno jméno Primrose Everdeenová, což je jméno její mladší sestry. Katniss se ihned nabídne jako náhradnice a jede s ještě jedním chlapcem Peetem (synem pekaře) do Kapitolu zůčastnit se hladových her.

V dalších dvou dílech již nejde jen o hry, jde o mnohem více (ale to nechci čtenářům zbytečně prozrazovat).

Děj všech tří knih je velmi svižný, ale poměrně předvídatelný, celkově je to příjemná oddechovka, u které nemusíte moc přemýšlet (pravda občas je těžké se od ní odtrhnout). Osobně si myslím, že z toho nápadu šlo vytěžit mnohem více. Autorka si nedala moc práci s vykreslením světa, má tam dosti nelogičností. Místo toho se soustředila na pocity hrdinky, řešení jejích srdečních záležitostí („když já pořád nevím jestli miluji toho nebo toho druhého“) – milostný trojúhelník hlavní hrdinky s vámi bude až do konce posledního dílu – tam se teprve rozhodne, takže se máte nač těšit. Na můj vkus moc barvítě líčí, co má hrdinka na sobě a co jí nejvíce chutná na talíři (popisu jídla je věnováno opravdu nečekně hodně místa), zato popisu techniky se nedočkáte. Skoro to vypadá, že je kniha zacílena na teenagerky, co je tak pobláznila sága Stmívání od Stephenie Meyer, ale na to je děj místy až moc brutální a krvavý.

Dalším nedostatkem je sestupná tendence kvality jednotlivých knih. První díl měl dobré nápady, dobře vymyšlené prostředí (ač málo propracované a popsané) a jednoduchý děj. Druhý díl už náležitéě pokulhává, je to spíše výplň mezi první a třetí knihou. A poslední díl? Zklamání ještě větší – nelogičnosti a nesmyslnosti se přímo hromadí a nápady autorky už přestávají být uvěřitelné.

Celkově bych tomu dal tak 70%, moc nechápu proč je trilogie tak populární (na Legii se první díl s hodnocením 90 procent vyšplhal na 272. příčku v celkovém pořadí!). Je to pěkná oddechovka, ale ta červená knihovna, milostné problémy trojúhelníku a sestupná kvalita mi moc nesedly.

Pokud si chcete přečíst napínavou akční knihu z prostředí reality show, tak šáhněte po dříve zmiňovaném Running Manu od Stephena Kinga (napsal ji pod pseudonymem Richard Bachman, v češtině vyšla pod více názvy: Muž na úteku, Běh o život). Po dočtení trilogie jsem si ji po patnácti letech znovu přečetl a nedá se to srovnávat – Running Man je prostě akčnější, brutálnější, opravdovější… rozdíly jsou opravdu velké – Stephen King je prostě trochu jiná třída a jeho romány mají perfektně prokreslené postavy a hlavně svět, ve kterém se děj odehrává.